Jak člověk stárne (rozuměj zraje), tak sem tam dostává takové to nutkání sepsat nějaké ty dílčí aspekty vlastní hráčské nemalé historie no a jedním z těchto pilířů je bezpochyby dlouholetá zkušenost s první verzí MMORPG Runescape. Po těch letech není úplně lehké všechno rekonstruovat, ale pokusím se vydolovat alespoň něco, co by stálo za připomenutí.
Psalo se jaro roku 2001 a my jsme na hodině výpočetní techniky na jednom z obstarožních PC, kterými disponovalo maloměstské gymnázium, objevovali krásy doposud nemainstreamového internetu. Pokud jsme měli práci hotovou, bylo nám umožněno posledních 15 minut „neomezeně“ surfovat, a to byl i důvod kliknutí na magický banner, který nás odpálkoval přímo na stránky firmy Jagex a jejího majstrštyku Runescape.
Doposud nepolíbení online světem, jsme byli vyvrženi přímo do centra herního města Lumbridge, kde jsme si velice naivně mysleli, že každá postavička, která se okolo nás motala je jiný živý hráč. Proto jsme onu čtvrthodinku propsali v roztodivných tázacích monolozích bez sebemenší odezvy. Semínko zájmu bylo ale i tak zaseto.
Doma jsme v té době vlastnili pouze obstarožní vytáčené připojení neboli dial-up, což jak každý pamětník nejspíš určitě potvrdí, nebyla žádná hitparáda. Vždy, když utichla rodinná potřeba vykecávat se přes pevnou linku, zkoušel jsem si za doprovodu legendárních vytáčecích zvuků vymodlit alespoň hodinu stabilního internetu denně.
Byla to bída. Dostat se na „peak“ rychlosti 56 kb/s, bylo pomalu rovno zázraku, a proto jsem velice brzy začal pošilhávat po možných alternativách, které by mě umožnily dostat z hry víc než frenetickou, frustrující slide-show. Naštěstí jsme bydleli téměř na náměstí a padesát metrů vzdušnou čarou od nás se nacházel legendární obchod s výpočetní technikou R-net (kde jsem se taktéž realizoval v první práci jakožto „stavěč“ a opravář PC, ale to je jiná story), který pro nás měl nabídku, jenž se neodmítá.
Bezdrátový internet s limitem 200 MB dat měsíčně! Za necelou tisícovku? Fajn. Neměl jsem sice představu, jak limitující to pro mě bude, ale záhy jsem z čísel pochopil, že za hodinu hraní sežeru zhruba 4 MB, a to mi vycházelo na necelých 50 hodin hraní měsíčně (pokud bych nic jiného nedělal), což rozhodně nesedělo s mými závislostními potřebami, které se začaly pomaličku plíživě probouzet a hlásit se o slovo.
Prvních pár měsíců to šlo, ale jakmile táta zjistil, že jsem jeden měsíc překročil datový limit dvojnásobně a za každý MB navíc doplácel 5 korun, nastala fáze uskromnění. V praxi to ale vypadalo úplně naopak, jelikož jsme s bratrem Martinem začali každý víkend navštěvovat tátovu firemní kancelář, kde byl internet neomezený a my strávili hraním Runescape povětšinou minimálně 16 hodin za víkend. Bylo to intenzivní, primitivní grafice navzdory. Ten sociální aspekt prostě táhnul.
Netrvalo dlouho a brzy jsem měl prolustrované nejen všechny weby a fóra věnující se hře, ale dokonce jsem se na mnohých jako tvůrce podílel. Na ICQ jsem měl ve skupině té době několik desítek českých hráčů, se kterými jsme vedli bujaré komunikace nejen o Runescape, vyměňovali si navzájem poštou pálené hry a měli se prostě skvěle. Nicknamy bývalých kamarádů se mě za ta léta vykouřily z palice a díky zrušení ICQ k tomuto roku, už je ani nedohledám, ale šlo třeba o hráče s přezdívkami Anch, Mastersv, Fajlajpi, Nibo, Walo14 atd. bohužel víc jich nevydoluji, leda že bych se hodiny probíral dávno uloženou historií z ICQ. Wala jsem jako jediného viděl osobně, když ke mně před pár lety dorazil do Olomouce s přítelkyní na výlet a doposud ho mám v přátelích na Facebooku, i když je naše komunikace velice sporadická (poslední zpráva 2018 :o)
Zajímavostí je, že můj první krapet zženštilý nickname nesl jméno Shadow angel, což jsem pak aplikoval i v roce 2006, když jsem si zakládal Aukro účet s nickem: Shadowangel1 a následkem toho pak vznikl dodnes fungující Shadow bazar.
Runescape byl pro mě úkaz, ačkoliv množství animací bylo velice tristní, tak i tak jsem se dokázal v těch nejaktivnějších dobách věnovat hodiny např. rybaření, kdy jsem stál u řeky a bezmyšlenkovitě klikal na modrý pruh textury symbolizující řeku, neustále kontrolujíc množství přibývajících zkušeností. A takhle to bylo víceméně se všemi skilly. O grafice to rozhodně nebylo.
Hra v té době měla svoji free i member verzi. Free verze ve své finální podobě z podzimu roku 2003 byla ukousnutá o dobrou větší polovinu světa a několik skillů. Já jsem se k membershipu dostal jak jinak než po sáhodlouhém přemlouvání rodičů. V té době rozhodně nebyly běžné zahraniční platby, proto uprosit tátu, aby se mnou zašel na místní pobočku KB a nechal si platební kartu tzv. „embosovat“, byl úkol věru nadlidský. Trvalo to několik dní a ze samé endorfinové bouře jsem si onen večer, když jsem se stal konečně „memberem“, narazil rameno o vykachličkovaný roh vany (jak jsem spěchal zpátky ke hře), načež jsem musel zůstat několik dnů doma, což mi ale absolutně vůbec nevadilo :).
Tato první vlna závislosti mě vydržela pěkné čtyři roky až do jara léta páně 2005 (rok poté, kdy se na scéně objevil Runescape 2), který byl pro mě osobně velikým zklamáním. Změnu přehledného izometrického pohledu na pro mě ošklivé 3D jsem neunesl a hraní Runescapu zanechal.
Dalo by se toho vypsat mnohem, mnohem více, ale šlo mi spíš o to vypíchnout tu souvislost se začátky internetu a takový ten nastupující hype, než vypisovat stohy zkušeností a každou oblastí hry.
Nebyla to však úplná konečná, protože o pár let později jsem se díky neoficiálnímu serveru Runescape emulation (doteď fungující pro pár stovek nejvěrnějších https://www.rscemulation.net) do hry znovu ponořil, a to možná i s větší vehemencí. Ale to už je zase jiný příběh, třeba pro nějaké další pokračování.