Rekonstruovat svoji historickou zkušenost s PSX by nebylo úplně jednoduché, vím jen, že někdy v roce 1996-1997 jsem uzřel onu magickou reklamu na první konzoli od Sony v nejmenovaném tištěném periodiku, a ještě ten rok jsem po dlouhém a namáhavém přemlouvání onu šedou škatuli k narozeninám opravdu dostal. Každopádně ceny her byly nemilosrdné a krvavé, tudíž bylo krom jedné originální hry k narozeninám a jedné k Vánocům ročně, třeba oslovit i jiné distribuční kanály.
Civilization II jsem dostal v balíku pěti pálených her v CD obalech, které měly na přední papírové vsádce obdélníkovou fotografii vánočních ozdob, nad kterými se hrdě skvěl tučný název konkrétního titulu. Co vám budu povídat, prvotní dojem nebyl daleko od zklamání. Estetická ladnost černých originálních obalů byla na hony vzdálená tomu, co leželo před mnou.
Po pár týdnech však došlo k určitě prozření, jelikož jsem si velice prakticky uvědomil, že moct hrát jednu nebo pět her, je v době „nedostatku“, hodně velký rozdíl. Mezi dalšími tituly se nacházely hry Devil dice, Exhumed, MediEvil a ta poslední? Čert to vem, dnes necháme zazářit onen prvotně zmiňovaný Civilization II.
Kdybych se měl zeptat své rodiny, jaký zvuk jim utkvěl v paměti nejvíc, za ty roky prosezené u konzole v obýváku, určitě by to byla ústřední chytlavá melodie z oné druhé Civilizace, jež nesla v soundtracku název Aristotle's pupil. Doteď si vybavuji máminy výzvy k okamžitému ztlumení, jelikož už to prostě nemohla dál poslouchat :). To ale nemělo valného efektu, protože naše míra zažranosti do hry nám propůjčovala absolutní slepotu a hluchotu ke všemu co přicházelo zvenčí.
No ale jak vlastně probíhal onen lokální multiplayer? Poměrně jednoduše. Spolu s dvěma dobrými kamarády ze základky jsme se rozprostřeli na gaučích a mohlo se začít. První hráč založil settlerem město, načež začal jako první stavět settlery další, tak aby se mohlo co nejdříve postavit město 2 a 3. Každý pak spravoval jednu metropoli a staral se tzv. o své. Samozřejmě ne vždy jsme se lehce dohodli na vybraných technologiích a dalších společných akcích, ale tak i to mělo solidní atributy ranného ps1 multiplayeru v té nejčistější formě.
Taková malá perlička na závěr. Jazyka zcela neznalí jsme samozřejmě kolikrát tápali nad tím a tím, a i když spoustu věcí bylo ve hře poměrně intuitivních, tak zjistit, že výběrem na začátku hry nevolíte titul, za koho hrajete (Chieftain/Warlord/Prince/King/Emperor/Deity), ale obtížnost nám trvalo dobré dva roky. A to, že jsme v úvodu hry měli někdy jednoho settlera a někdy dva, to jsme přičítali jenom a pouze náhodnému hernímu generování.
I když jsem v následujících dekádách strávil hodně času hraním dalších dílů jako je Civilization III, IV a V, stejně pro mě druhý díl zůstává zdaleka nejlepším a nejintenzivnějším zážitkem v celé sérii.
Pokud byste i vy chtěli prožít zážitky obdobné, není nic lehčího než se porozhlédnout po e-shopu. Pár kusů hry pro PS1 tu ještě mám TADY
