Keramický hrnek DA/ZO - Černý drak

Kdesi v zapomenutém údolí, obklopeném strmými horami a temnými lesy, žil Černý drak jménem Zephyros. Byl to mohutný tvor s lesklými šupinami jako onyx a oči, které svítily jako uhlíky. Jeho hrdlo vydávalo hromový zvuk, když se vznesl do vzduchu, a jeho přítomnost vyvolávala strach v srdcích obyvatelů nedaleké vesnice.

Ale Zephyros nebyl vždy takový. Když byl ještě mladý, byl zbožňován a milován. Lidé ho uctívali jako strážce údolí, přičemž si mysleli, že jeho síla a moudrost je ochrání před nebezpečím. Avšak jak čas plynul, vesničané se stali chamtivými. Toužili po jeho moci a bohatství, které s sebou přinášel.

Jednoho dne, skupina odvážných mužů se rozhodla, že se draka pokusí zabít a uloupit jeho poklady. Noc před útokem si drak vychutnával klid a ticho ve svém hnízdě. Jeho srdce však tušilo, že něco není v pořádku. Když přišlo ráno, a mužové vyrazili do boje, drak se postavil do cesty.

„Proč mě chcete zabít, když jsem vás chránil?“ zeptal se Zephyros, jehož hlas zněl jako hrom.

Muži se zastavili, ale chamtivost je nenechala na pokoji. „Myslíme si, že moc a bohatství, které vlastníš, by mělo patřit nám!“

„Nechci nic z toho, co máte, kromě míru v této zemi,“ odpověděl drak s klidem. „Ale pokud je to, co hledáte, pak mě budete muset přemoci.“

Jak se bitva rozhořela, Zephyros se bránil. Jeho plameny a vítr, které ovládal, byly mocné, ale drak věděl, že zabíjení by ho jen zničilo. Tak se rozhodl jednat jinak. Vyslal mocný vítr, který zvedl muže do vzduchu a rozprášil je po celém údolí.

Když se mužové ocitli na zemi, viděli, jak se drak vznáší nad nimi, s majestátními křídly roztaženými napříč oblohou. „Pochopte, že já nejsem váš nepřítel. Můj cíl není bohatství, ale ochrana této země. Pokud budete chtít, můžeme spolupracovat a chránit to, co je důležité pro všechny.“

Muži se po této výzvě podívali na sebe a uvědomili si, že drak je vskutku jejich strážcem, ne nepřítelem. Jejich chamtivost byla nahrazena respektem. Omluvili se a slíbili, že budou chránit údolí a jeho obyvatele.

Zephyros se usmál a s přáním míru odletěl zpět do svého hnízda. Od té doby se Černý drak stal nejen strážcem, ale také učitelem. Spolupracoval s lidmi na ochraně údolí a jeho tajemství. Vesničané si uvědomili, že skutečné bohatství není v pokladech, ale v míru a spojenectví.

A tak se Černý drak stal legendou, symbolem síly, moudrosti a naděje pro všechny, kteří žili v jeho blízkosti. A když se obloha zbarvila do zlatých odstínů při západu slunce, lidé se vždy podívali nahoru a poděkovali svému strážci, že je chrání, a že se rozhodl být jejich přítelem.