Keramický hrnek DA/ZO - Dům hrůzy

Na okraji malého městečka, ukrytý mezi stromy a šerými stíny, stál starý dům, který byl známý jako Dům hrůzy. Po celá desetiletí se šířily historky o podivných událostech, které se zde odehrávaly. Místní lidé se mu vyhýbali, ať už z obavy, nebo z nedůvěry. Dům byl opuštěný, a přesto se zdálo, že v noci ožívá.

Jednoho podzimního večera, kdy vítr hvízdal mezi větvemi, se čtveřice přátel rozhodla, že se do domu podívají. Mark, Eva, Tom a Lisa byli známi svými dobrodružstvími, ale tentokrát se rozhodli pro něco, co překonávalo jejich předchozí výpravy. „Nebojte se, to je jen starý dům. Pojďme se podívat, co skrývá,“ řekl Mark se smíchem, a ostatní se k němu přidali, i když s jistými obavami.

Když vešli dovnitř, dům je přivítal tichým skřípěním podlahy a chladným vzduchem. Zdi byly pokryté prachem a pavučinami, a vzduch byl prosycen vlhkostí a tajemstvím. Osvětlení jejich mobilních telefonů vytvářelo podivné stíny, které se zdály tančit na zdech.

„Myslím, že bychom měli jít zpátky,“ navrhla Lisa nervózně, ale ostatní ji utěšili, že si jen užívají adrenalin. Vydali se do přízemí, kde našli starý nábytek a spoustu zaprášených obrazů. Když se podívali na jeden z obrazů, zdálo se, že na ně někdo sleduje.

Tom, který byl nejodvážnější z nich, se rozhodl prozkoumat sklep. „Pojďte se mnou! To bude skvělé!“ volal. Ostatní váhali, ale nakonec ho následovali. Schody vedly dolů do temnoty, kde se ozývaly podivné zvuky, jako by se něco pohybovalo v hlubinách.

Když dorazili do sklepa, našli staré truhly a zaprášené knihy. V jedné z truhlic objevili starý deník. „Co to je?“ zeptala se Eva, když ho otevřela. Písmena na stránkách byla rozmazaná, ale některé úryvky hovořily o hrůzných událostech, které se v domě staly: zmizení lidí, podivné rituály a varování před temnou silou, která ovládala místo.

Najednou se ozval hlasitý praskot, a dům se otřásl. Okenice se zavřely s rámusem a z temnoty se vynořila podivná postava. Byla to postava ženy s bledou pletí a dlouhými, černými vlasy. Její oči zářily jako dvě rozžhavené uhlíky a její ústa se otevřela v širokém úsměvu, který však byl plný hrůzy.

„Co tady děláte?“ zeptala se chraplavým hlasem, který zněl jako ozvěna starých kleteb. Přátelé se rozprchli a běželi zpět k schodům, ale dveře do sklepa se za nimi s hlasitým prásknutím zavřely.

Dům se začal otřásat a zdálo se, že s každým krokem se stává temnějším. Mark, Eva, Tom a Lisa se snažili najít východ, ale všechny cesty byly zablokovány. Jejich srdce bušila strachy, když si uvědomili, že v domě nejsou sami.

V poslední chvíli, když už se zdálo, že jsou uvězněni navždy, našli malou škvíru v jedné ze stěn. Prorazili skrze ni a vylezli ven na čerstvý vzduch. Když se otočili, dům se zdál být klidný, jako by se nic nestalo.

Když běželi zpět do městečka, slíbili si, že se už nikdy nevrátí. Dům hrůzy zůstal za nimi, ale vzpomínka na temnotu, kterou zažili, je pronásledovala. A i když se snažili zapomenout, věděli, že Dům hrůzy nikdy nezapomene na ty, kteří se odváží vkročit do jeho náruče.