Keramický hrnek DA/ZO - Noční můra

Miriam byla obyčejná dívka žijící v malém městečku. Většinu dní trávila ve škole, mezi kamarádkami a knížkami. Ale každou noc, když se ponořila do spánku, se její život proměnil. Vstoupila do říše nočních můr, kde se realita mísila s děsivými fantaziemi.

Jednou v noci, po zvlášť vyčerpávajícím dni, usnula rychle a hluboce. Místo klidného spánku ji však přivítala temnota. Když se rozhlédla kolem sebe, zjistila, že se nachází v podivném lese, kde stromy měly zkroucené kmeny a jejich větve visely jako dlouhé, tenké prsty. Mlha se vznášela nad zemí a skryla všechno podivné, co by se mohlo skrývat v jejím nitru.

Najednou se ozval šelest, a z temnoty vystoupila postava. Byl to stín vysokého muže s prázdnýma očima a úsměvem, který vypadal spíše jako úšklebek. „Vítej v mé říši, Miriam,“ zašeptal, jeho hlas byl chladný a zlověstný.

„Kdo jsi?“ zakřičela, snažíc se utéct, ale nohy jí zůstaly přilepené k zemi, jako by ji pokrývaly kořeny stromů.

„Jsem tvoje noční můra,“ odpověděl stín a pokročil blíž. „Jsem to, co se skrývá v temnotě tvého nitra, to, co se bojíš.“

Miriam cítila, jak ji ovládá strach, ale v jejím srdci se vzmáhaly vzpomínky na její skutečný život. Na smích svých přátel, na lásku k rodině, na všechno, co jí dává sílu. „Ty nejsi nic,“ řekla s překvapivou odvahou. „Mám své sny a já je nenechám zničit!“

Noční můra se na ni podívala, a v jejích prázdných očích se zračilo zklamání. „Myslíš, že můžeš uniknout?“

Miriam se rozhodla vzít věci do svých rukou. Otočila se a začala běžet, lesem, mezi stromy, které se kolem ní snažily splynout. Každý krok, který udělala, ji přibližoval k úniku z této podivné říše. Srdce jí bušilo, ale její mysl byla klidná. Věděla, že strach je pouze stín, a ona měla moc ho překonat.

Když se dostala na okraj lesa, spatřila světlo. Bylo to světlo měsíce, které osvětlovalo cestu domů. Pustila se naplno a v posledním okamžiku se otočila. „Nechám tě tady!“ vykřikla. „Jsem silnější než ty!“

S těmito slovy se ocitla na prahu svého pokoje. Zmatená a vyčerpaná, ale osvobozená. Ležela na posteli, její tělo se třáslo, ale srdce jí bilo klidně. Dnes večer, a možná i navždy, porazila svou noční můru.

Jak se probudila do světla nového dne, věděla, že se nebojí. Noční můry se mohou vracet, ale ona už ví, jak se jim postavit. S úsměvem na rtech vyšla ven a slunce ji zahřálo. Konečně se cítila svobodná a připravená na další dobrodružství, ať už to bude jakékoliv.