Keramický hrnek DA/ZO - Ohnivý obr

Na okraji zapomenutého království, v oblasti známé jako Ohnivá údolí, žil obrovský obr jménem Pyron. Jeho kůže byla pokryta černými a červenými šupinami, které se leskly jako žhavé uhlíky. Když se pohyboval, země pod ním se chvěla a vzduch kolem něj se zahříval. Pyron nebyl obyčejným obrem – byl strážcem ohně, symbolem síly a vášnivého hněvu.

Lidé z blízké vesnice se Pyrona báli. Mnozí si vyprávěli příběhy o jeho zuřivosti, o tom, jak se rozhněval, když někdo poškodil přírodu kolem jeho domova. Proto se raději drželi od Ohnivého údolí daleko a nikdy se neodvážili vstoupit do jeho teritoria.

Jednoho dne, když slunce zapadalo a obloha se barvila do oranžova a fialova, vesnice byla napadena skupinou zlodějů. Ti přišli s úmyslem ukrást cennosti a zastrašit nevinné lidi. V chaosu a panice se vesničané rozhodli, že nemají jinou možnost, než se obrátit na Pyrona, ačkoli věděli, že je to riskantní krok.

S odvahu a strachem v srdci se několik statečných lidí vydalo k Ohnivému údolí. Když dorazili k ohnivé jeskyni, hrdinně zaklepali na masivní dveře z kamene. Po chvíli se ozval hromový hlas Pyrona: „Kdo se odvážil vstoupit do mého království?“

„My jsme vesničané! Potřebujeme tvou pomoc! Zloději napadli naši vesnici a ukradli naše poklady. Prosíme tě, ochraň nás!“ zvolal jejich vůdce.

Obr se na chvíli zamyslel. Cítil, jak v jeho srdci vzplanul oheň hněvu. „Proč bych měl pomáhat těm, kteří se mě bojí?“

Vesničané se podívali jeden na druhého a v jejich očích se zračila naděje. „Protože jsi silný a mocný, a my potřebujeme tvou sílu, abychom ochránili to, co je nám drahé. Tvoje pomoc by mohla změnit náš osud!“

Pyron se rozhodl. Možná si zaslouží druhou šanci. Když se vydal s vesničany zpět, jeho přítomnost byla ohromující. Hlava se mu dotýkala mraků, a když kráčel, země se otřásala. Jakmile dorazili k vesnici, zloději už byli uvnitř, rabovali domy a zastrašovali obyvatele.

Obr se postavil před vesničany a zhluboka se nadechl. Jeho hruď se rozšířila a z jeho úst vyšel ohnivý výdech, který se proměnil v ohnivou kouli. Zloději se otočili, a když uviděli ohnivého obra, strach je paralyzoval.

„Zahřejte se a odcházejte, dokud je čas!“ zařval Pyron. Jeho hlas zněl jako hrom, a plameny, které šlehaly z jeho dlaní, odrážely jeho moc.

Zloději, vyděšeni ohnivým obrem, okamžitě utekli. Nikdo z nich se neodvážil se vrátit. Pyron stál uprostřed vesnice, jeho plameny byly svědectvím jeho síly a odhodlání. Vesničané k němu přistoupili a s vděčností v očích mu poděkovali.

„Děkujeme ti, Pyrone! Tvoje odvaha nás zachránila!“

Obr se usmál, ačkoli jeho úsměv byl spíše jako oheň, nežli lidé znali. V tu chvíli pochopil, že síla, kterou měl, může být použita k ochraně těch, kteří se mu otevřou. Od toho dne se Pyron stal nejen strážcem ohně, ale také ochráncem vesnice.

Vesničané už se ho nebáli. Začali mu nosit dary jako projev vděčnosti a Pyron se stal součástí jejich života. Každý večer se scházeli kolem ohně a vyprávěli si příběhy o jeho hrdinství. A tak ohnivý obr, kdysi opuštěný a samotný, našel místo, kam patřil, a obklopil se lidmi, kteří ho měli rádi.