Keramický hrnek DA/ZO - Padlí hrdinové

V království snů, kde se stíny proplétaly s hvězdami, se nacházela Město zapomenutých hrdinů. Tato podivná metropole, stvořená z rozbitých vzpomínek a neuskutečněných snů, se rozprostírala na březích Modré řeky, která zrcadlila křehkost jejich duší. Hrdinové, kteří kdysi vynikali v boji za spravedlnost, se tu nyní toulali jako duchové, zatížení břemeny svých minulých selhání.

Každý z těchto hrdinů měl své vlastní místo v labyrintu ulic, které se neustále měnily. Dávno zapomenutý rytíř, jehož brnění bylo pokryté prachem a pavučinami, se potuloval kolem stánku s cukrovou vatou. Cukrová vata byla však z černého kouře, a když ji hrdina ochutnal, v jeho ústech zanechala hořkost prohry. Kolem něj tančila křídlatá stvoření, zvaná Mučedníci bez tvaru, která mu šeptala slova zapomnění.

Na náměstí, jež bylo lemováno sochami padlých hrdinů, se shromáždil dav. Když se na ně podívali, viděli, jak se sochy pohybují, jako by ožívaly, ale v jejich očích nebyla naděje, jen nekonečné smutek. Dva hrdinové, jeden s mečem ve tvaru bludiště a druhý s štítem, který byl pokrytý jizvami, se postavili na úpatí těchto soch. Společně se rozhodli, že konečně vznesou otázku, která je mučila od chvíle, kdy padli: „Proč jsme se stali těmito stíny?“

V tu chvíli se rozpršelo modré světlo z Měsíce, které se mísilo s kouřem cukrové vaty. Odpověď přišla v podobě zpěvu, který se vznášel nad hlavami hrdinů. Zpěv přicházel od Květinových duchů, kteří tančili v kruhu, zpívající o slávě, ale také o tragédii. „Přijměte, co jste se stali,“ zpívali. „Vaše porážky jsou také vítězstvími.“

Hrdinové si vyměnili pohledy, a v tu chvíli si uvědomili, že v každém zklamání je skryta síla, která je formuje. Rytíř se rozhodl, že se vrátí na pole bitvy. Jeho brnění se začalo lesknout, když vzal do ruky meč. Přestože byl kloněn stínem, jeho síla byla neotřesitelná.

Druhý hrdina se postavil vedle něj, držel štít jako symbol ochrany, a společně vyšli do noci. Ulice se proměnily na široká pole plná hvězd, kde v dálce bylo slyšet zvuky bojů a volání nesmrtelných. Vzali si zpět svou moc, svá vítězství a prohry a pustili se do nové bitvy, která se odehrávala jak v jejich srdcích, tak na okrajích snového světa.

A tak, ve městě zapomenutých hrdinů, zrození z nových snů, se hrdinové konečně stali tím, čím vždy byli – bojištěm, kde neexistují prohry, pouze příběhy, které pokračují v koloběhu vesmíru.