Podložka pod myš - Assassin

V království, kde se realita mísila s fantazií, žila zabíjačka jménem Selene. Její pověst byla ohromující – lidé ji znali jako stín, který se objevoval a mizel v noci, jako by byla součástí temného umění. Nosila plášť černé barvy, jehož látka se zdála plynout jako tekutý stín, a její oči, hluboké a tajemné, skrývaly příběhy, které by nikdo nedokázal pochopit.

Jednoho dne, během plného měsíce, Selene dostala zvláštní zakázku – vyhledat a odstranit zlého vládce, který se usadil na vrcholku hory, jehož silueta se ztrácela v oblacích. Cesta k tomu muži vedla skrze les, kde se stromy zdály žít vlastním životem, a cizí bytosti s očima jako hvězdy se na ni dívaly z temných křovin.

Jakmile Selene pronikla do lesa, začal se kolem ní odvíjet fantastický sen. Každý krok, který udělala, vyvolal podivné obrazy – obří motýli s křídly z barevných skel, které se třpytily jako drahokamy, a skleněné sochy, které se zdály dýchat. Hlas v její hlavě jí šepkal: „Přijmi krásu chaosu.“

Pokračovala dál, až narazila na podivný cirkus, kde klauni hráli na hudební nástroje vyrobené z lidských kostí a smutek se mísil se smíchem. Před nimi stál muž s bílou maskou, který tančil na provaze, jako by balancoval mezi snem a skutečností. Selene cítila, jak ji to láká, ale její cíl byl stále jasný – musí najít vládce.

Zatímco se snažila vyhnout zrakům podivných bytostí, náhle se objevil obrovský stín, který ji obklopil. Byla to postava s tělem vyrobeným z černých plamenů, která se jí smála. „Proč se snažíš uprchnout ze svých vlastních snů, Selene?“

Selene se cítila zaskočená, ale vzala si na pomoc svůj nůž, zdobný a ostrý. „Nejsem svým snům podřízená,“ odpověděla. „Jsem jejich paní.“

Stín se začal smršťovat a ohnivá bytost se proměnila v dívku s očima jako hlubiny oceánu. „Ale my jsme propojené. Každá z nás má své tajemství a každá z nás je součástí toho, co se snažíš porazit.“

V tu chvíli Selene pochopila, že zlý vládce, kterého měla zabít, nebyl jen muž, ale odraz všech jejích strachů a pochybností. Byl to obraz, který se formoval z jejích vlastních traumat, strachů a neúspěchů. Aby ho porazila, musela se postavit nejen proti němu, ale i proti sobě samé.

Zavřela oči a místo boje s vládcem se vrátila do svých vzpomínek. Uviděla dětství, sny a touhy, které ji formovaly. Jakmile se jí podařilo pochopit svůj vlastní příběh, vládce ztratil svou moc. Hrad na vrcholku hory se rozpadl na kusy, jako by byl vytesán z iluze.

Když Selene otevřela oči, ocitla se zpět v lese, ale byla jiná. Každý motýl, každá socha teď byla součástí její vlastní cesty. Uvědomila si, že i stíny a sny mohou být krásné, a že ne vždy musí být jejím úkolem zabíjet. Místo toho se rozhodla, že bude chránit království a pomáhat těm, kteří ztratili cestu v labyrintu svých vlastních myšlenek.

A tak se Selene stala nejen zabíjačkou, ale také ochránkyní snů – stíny, které vedou k světlu, i když se zdají být temné. A království, kde žila, se stalo místem, kde realita a sny tančily ruku v ruce, vyprávěly příběhy o odvaze, lásce a naději.