Podložka pod myš - Bitva nemrtvých

V zapomenutém království Eldrath, ležícím v mlze a temnotě, se čas zdál zastavený. Vláda smrti ovládla krajinu, kde kdysi vzkvétaly vesnice, a nyní se na polích rozprostíraly jen stíny. Půda byla pokryta zkroucenými kostmi a vyhnívajícími tělíčky, zatímco vzduch byl prosycen závanem hniloby. Zde, v srdci této zkázy, probíhala bitva, jež by se mohla zapsat do dějin jako konec.

Na jedné straně stáli nemrtví, znovuzrození válečníci, kteří v dlouhých noci vylezli z hrobů. Jejich šedé, rozpadlé tělo v sobě neslo rzi a odřezky z dávných bitvách, zatímco jejich prázdné oči vyzařovaly touhu po pomstě. V čele této armády stál kapitán Morwen, jehož jizvy vyprávěly příběh o neúprosné smrti, která ho přivedla zpět do boje. Jeho meč, kdysi blyštivý a ušlechtilý, byl nyní pokryt krví a pachem.

Na druhé straně se shromáždili přeživší. Muži a ženy, ochránci Eldrathu, kteří se snažili zastavit nával bezduchých bytostí. Jejich tváře byly vyčerpané a zasmušilé, ale v jejich očích hořela jiskra odhodlání. Věděli, že pokud padnou, svět, jak ho znali, s nimi skončí.

Bitva vypukla, když se temné mraky rozestoupily a slunce se pokusilo prorazit do dusného vzduchu. Křik a zvuk zbraní se nesly vzduchem, zatímco živí a nemrtví se utkali na rozlehlém poli, kde se smísily krve a stíny.

Morwen se proplétal mezi živými, každý úder meče bral jako odplatu za nespravedlnosti, které zažil za svého života. Přesto, jak se probíjel vpřed, cítil prázdnotu. Každý padlý voják mu připomínal jeho vlastní ztracené sny a naděje. Když jednoho z přeživších srazil k zemi, uviděl v jeho očích strach, ale také něco jiného – neochotu vzdát se.

Díval se, jak se ostatní sbíhají k padlému, jak se snaží o poslední útok, a cítil, jak se mu vnitřnosti svírají. Tyto duše, které bojovaly za život, nezasloužily si smrt, která je čekala. Jeho nohy ztěžkly, když se postavil proti svým vlastním, uvězněným ve zlověstné cyklické bitvě.

Když se prach usadil a vyčerpání převzalo naději, na poli ležela spousta těl. Morwen se rozhlédl kolem sebe a uviděl, že přeživší se stahují zpět, rozpadlí a zranění, s pohledy plnými beznaděje. Cítil, jak ho svírá pocit bezmoci a prázdnoty, zatímco v srdci bitvy hrozilo, že bude pohřben v zemi, která kdysi patřila živým.

Zatímco se temnota rozprostírala a slunce se schovalo za mraky, Morwenovi se vrátila vzpomínka na jeho život. Snímal se v šťastných chvílích, kdy smál s přáteli, tančil pod hvězdami a miloval. A teď, jako nemrtvý, byl odsouzen k tomu, aby nosil vzpomínky na slávu, kterou již nemohl zažít.

Zasmušilý povzdech vycházel z jeho rozpadlé hrudi, když s každým úderem meče ztrácel kousek sebe. Odtud nebylo cesty zpět, a on, ačkoliv byl mocným válečníkem, si uvědomoval, že jeho existence je jen zrcadlem zmaru, který způsobil.

Bitva skončila, ale srdce lidí zůstala zlomená. A tak, zatímco Morwen zůstal v prázdnotě, království Eldrath se opět ponořilo do temnoty, ve které se ve svých snech snoubili živí a mrtví, navždy propojeni v bezútěšné tanci osudu.