Podložka pod myš - Červený drak 02

Dny se proměnily v týdny a týdny v měsíce, ale Eldranor se nikdy nezvedl ze své popelavé slávy. Zbytky města ležely jako zlomené sny v ruinách, pokryté vrstvou prachu a smutku. Lidé, kteří přežili, se rozptýlili do okolních vesnic a měst, v srdcích nosili tíhu ztráty a vzpomínku na bývalý domov.

Mezi nimi byla i Elianova matka, Lira, která jako jedna z mála přežila drakův útok. Každý den se modlila za svého syna, ačkoliv věděla, že v srdci ji obklopovala prázdnota. V noci, když se zavírala do své chatrče, vzpomínala na úsměvy sousedů a na šumění dětských hlasů, které se už nikdy neozvou.

Jednoho dne, když procházela lesem, zaslechla podivný zvuk. Znělo to jako šepot, jakýsi vánek, který nese zprávy z dávných časů. Následovala zvuk a narazila na prastarou skálu, na níž byly vyryty symboly, které nedokázala pochopit. Uprostřed skály se nacházela malá, svítící koule, jež pulzovala jako srdce. Když se k ní Lira přiblížila, koule se rozjasnila a na okamžik ztichla.

„Hledáš ztraceného syna,“ ozval se slabý hlas. „Cítím jeho bolest, cítím i tvou. Ale existuje způsob, jak ho najít, pokud jsi ochotna obětovat vše, co máš.“

Lira se zastavila. „Co musím udělat?“ zeptala se. Byla ochotna čelit jakékoli výzvě, pokud by to znamenalo vrátit se k Elianovi.

„Musíš se spojit s duchem Eldranoru, s duchem, který se zhroutil pod silou draka. Musíš přivést zpět jeho vzpomínky a oživit duši města, které umřelo. Jen tak získáš sílu postavit se červenému draku a zachránit svého syna.“

Srdce jí bušilo strachem i nadějí. Vzpomněla si na Elianovu odvahu a rozhodla se udělat vše pro jeho záchranu. Chytila kouli do rukou, a jak se dotkla jejího povrchu, vize ji obklopily. Uviděla Eldranor tak, jak byl kdysi – plný života, smíchu a barev.

Kouř a popel se rozptýlily a zjevil se duch města. Měl podobu ženy s rozpuštěnými vlasy, jež byla prostoupena stříbrem a modří. „Jsem duch Eldranoru,“ pronesla. „Tvá láska k synovi mu dala sílu přežít. Ale musíš se postavit draku a čelit mu svými vzpomínkami. Pouze tak ho porazíš.“

Lira souhlasila. Její srdce se naplnilo odhodláním a vzpomínkami na Eliana. Všechny chvíle radosti, smíchu, i chvíle strachu a bezmoci – vše jí dodávalo sílu. Uvědomila si, že nejsou jen vzpomínkami, ale také mocnými zbraněmi.

Když se vrátila do ruin Eldranoru, setkala se s lidmi, kteří přežili. S každým, koho potkala, spojila vzpomínky na město, na jejich sny a touhy. Tyto vzpomínky se spojily a vytvořily jakousi magickou sílu, která zahalila město jako plášť. Eldranor začal ožívat. Každý kámen, každá ulice, každý kousek památky na bývalý život se spojil v jedinečné tkanivo síly.

A pak, jakmile drak opět vzlétl na oblohu, byl přitahován touto energií. Cítil, jak se něco v městě mění, a to ho rozčílilo. Rozzuřeně se snesl k Eldranoru, připraven zničit to, co už jednou zničil.

Ale tentokrát nebyli obyvatelé města osamocení. Lira s lidmi, kteří si uchovali naději, stály hrdě na hradbách. Jak se drak přiblížil, začali vzpomínky na město vyzařovat jako jasné světlo, které oslepovalo vše kolem.

„Nyní čelíme ti, zlý draku!“ zvolala Lira. „Nejsi už jen hrozbou, ale stvořením, které jsme přivedli zpět k životu!“

Duch města se spojil s jejich sílou a vytvořil štít, který ochránil Eldranor. Když drak vypustil plameny, odrazily se od tohoto štítu, a místo zničení se změnily na nádherné ohňostroje, které osvětlily noční oblohu.

Ale drak, rozzuřený a frustrovaný, zaútočil znovu. Tentokrát však nezničil město, ale srazil se s duchy a vzpomínkami. Lira viděla, jak Elianova tvář vyvstává v záři a jak vzkvétá láska, kterou k němu cítila. Zatímco se drak snažil prorazit štít, ona se odvážila udělat krok vpřed.

„Eliane, cítíš to? Jsem tady, stále tě miluji!“ zvolala, a její slova vytvořila zvuk, který se rozletěl jako vlny po vodě.

S těmito slovy se vzpomínka na Eliana vrátila a s ní i síla, která dokázala překonat hněv draka. Ten se rozletěl zpět, překvapen tímto náhlým obratem. Lira využila okamžiku a volala: „Město Eldranor žije! A my tě porazíme!“

V tom momentu se drak vrhl na město s posledním útokem, ale vzpomínky na radost, lásku a naději vytvořily vlnu energie, která ho pohltila. Drak, vyveden z rovnováhy, pocítil, jak jeho síla slábne, a s křikem zmizel v temnotě.

Ačkoliv Eldranor přežil, nebyl už stejný. Lira se postavila na hradbách, hleděla na zničené ulice a na záblesky vzpomínek, které se stále vznášely ve vzduchu. Elian byl pryč, ale jeho duch, stejně jako duch města, zůstal v srdcích těch, kteří přežili.

I když v každém oku byla slza, v každém srdci byla naděje. Eldranor se znovu budoval, ačkoliv věděl, že minulost nezapomene. Láska a odvaha se staly silou, která město opět postavila na nohy, a jeho příběh se teď vyprávěl jako varování a oslava toho, co znamená čelit temnotě.