Na okraji temného lesa, v proslulé Gobliní vesnici, žil Goblin jménem Griznak. Griznak byl od dětství považován za smolaře. Ostatní goblini se mu posmívali pro jeho malé uši, zakřivený nos a neschopnost ulovit vzácnou kořist. Místo toho, aby se zapojil do obvyklých gobliních her a krádeží, Griznak trávil čas ve svém malém domku, kde snil o velkých dobrodružstvích a hrdinských činech.
Jednoho dne, když se Griznak procházel kolem lesa, objevil starou mapu ukrytou mezi kořeny obrovského stromu. Mapa vedla k pokladu, o němž se vyprávělo v gobliních legendách – zlatu a drahým kamenům, které by přinesly slávu a bohatství každému, kdo by je našel. Griznakovi se rozbušilo srdce. To byla jeho šance, jak dokázat ostatním, že i on má hodnotu!
S velkým odhodláním se vydal na cestu. Byl přesvědčen, že tentokrát bude mít štěstí. S mapou v ruce a vírou v srdci se proplétal temným lesem, čelil nebezpečným pastím a překonával svá vlastní obavy. Cestou se setkával s mnoha nástrahami, ale každý úspěch ho povzbuzoval.
Po mnoha dnech cestování Griznak konečně dorazil k místu, kde měl poklad ležet. Srdce mu bušilo radostí, když vykopal první hromádku hlíny a odhalil třpytivé zlato. Jeho oči se rozšířily úžasem, a v ten okamžik se cítil jako pravý hrdina. Přesně tohle chtěl – uznání, respekt a slávu.
Ale když začal skládat zlato do svého batohu, uslyšel za sebou směsice smíchu a posměšků. Otočil se a spatřil skupinu goblinů, kteří se mu posmívali. Byli to jeho sousedé, ti, kteří se mu vždy smáli a nikdy mu nevěřili. Jeho radost se rychle proměnila v zklamání. „Co tu děláte?“ zakřičel.
„Díváme se, jak si snažíš hrát na hrdinu,“ odpověděl jeden z nich, zatímco se ostatní smáli. „Myslíš, že ti to něco přinese? Vždycky zůstaneš tím obyčejným Goblinem, který se nikdy nenašel!“
Griznak se snažil mlčet, ale smích jeho vrstevníků mu roztrhal srdce. Všechny jeho naděje a sny se začaly rozpadat na kusy. Když se pokusil obhájit svou cestu a vyprávět o pokladu, goblini se mu jen vysmívali. Jejich slova byla jako jedovaté šípy, které mu pronikaly do duše.
S rozbitým srdcem Griznak zabalil zlato a rozhodl se vrátit domů. Cestou zpět se mu zdálo, že stromy mu šepotají jeho neúspěch, a vítr si z něj dělal legraci. Když se vrátil do vesnice, zlatý poklad mu už nepřipadal tak zářivý. Jeho přátelé a sousedé ho neviděli jako hrdinu, ale jako smolaře, kterému se jen na okamžik podařilo ulovit zlato.
Griznak zůstal osamělý, obklopen zlatem, které mu nemohlo přinést žádnou útěchu. Jeho touha po uznání a přijetí zůstala nenaplněná. Každý den se vracel k místu, kde poklad našel, a přemýšlel, co by se stalo, kdyby byl silnější, nebo kdyby se narodil jako jiný goblin.
Ale poklad byl jen zlatý, zatímco v jeho srdci se ukrýval stín – stín zklamání, osamělosti a touhy po přijetí, které mu navždy unikalo. A tak Griznak, goblin bez hrdinství, zůstal na okraji vesnice, jeho jméno zapomenuto, zatímco slunce zapadalo za lesem, který ho zradil.
