Podložka pod myš - Griff

Na okraji velkého království, kde se hory dotýkaly nebe a řeky zpívaly své věčné melodie, žil majestátní gryf, jehož jméno bylo Arion. Měl tělo mocného lva, ale jeho hlava a křídla patřily králi vzduchu, orlovi. Arion byl symbolem síly a vznešenosti, chránil hory i údolí a byl ctěn všemi obyvateli království.

Jednoho dne, zatímco Arion plachtěl nad majestátními vrcholky hor, zpozoroval ve vzdálenosti kouř. Zvědavý, přistál na svahu a zjistil, že malá vesnice byla obklopena plameny. Lidé v panice prchali, zatímco oheň ničil jejich domovy. Arion, veden svým citem pro spravedlnost, se rozhodl zasáhnout.

S velkým křikem vzlétl do vzduchu a začal shazovat velké kusy sněhu a ledu z hor, aby uhasily plameny. Obyvatelé vesnice se zastavili a sledovali, jak tento hrdinný gryf bojuje proti ohni, a postupně se plameny zklidnily. Arion byl oslavován jako hrdina, ale jeho hrdinství mělo svou cenu.

Při jednom z posledních hodů se však něco stalo. Vydal mocný skřek, když se mu křídlo o něco zachytilo. Cítil, jak mu síla ubývá, a když se snažil vzlétnout, zjistil, že jeho levé křídlo bylo vážně zraněno. Padl na zem s těžkým hromotleskem, zatímco vesničané přibíhali, aby se ujistili, že je v pořádku.

Ačkoliv Arion zachránil vesnici, byl teď bezmocný. Jeho křídlo se nehojilo, a jak dny plynuly, hrdinství, které ho kdysi vyneslo na výsluní, se proměnilo v utrpení. Obyvatelé, kteří ho dříve milovali a obdivovali, začali zapomínat. Nové legendy se šířily o jiných hrdinech a o jiných tvorech, které chránily království.

Arion se stáhl do svých oblíbených hor, kde zůstal skrytý před světem, zatímco jeho srdce se plnilo smutkem a osamělostí. Jeho zranění se uzdravilo, ale vzpomínky na hrdinské činy se vytratily. Každý den znovu a znovu hledal v oblacích příležitost, jak se znovu zvednout a vrátit se mezi lidi, ale vzduch mu byl cizí.

Jednoho podzimního večera, když slunce zapadalo za obzor a nebe se zbarvovalo do zlatavých a purpurových tónů, Arion vzhlédl k nebi. Uvědomil si, že i když se mu nepodařilo zachránit vesnici ve své podobě, zachránil lidské srdce svou odvahou a obětavostí. I tak se však vědomí osamělosti a ztráty stalo neúprosným.

Arion se vrátil do svých hor, ale místo slávy a obdivu našel klid. Našel místo, kde mohl smířit svou duši s tím, co ztratil. A tak, i když byl zapomenut, jeho příběh žil dál ve vzpomínkách těch, kteří ho znali, jako tichá píseň, která se nesla s větrem a šumem lesů.

Ale pro Ariona zůstal život jen odrazem toho, co bylo – ztracený gryf, který se stal stínem svého vlastního příběhu.