Podložka pod myš - Hvězdná pěchota

V temných hlubinách vesmíru, daleko od modré planety, se nacházela vojenská základna Orbital-7. Tato základna byla domovem Hvězdné pěchoty, elitní jednotky, která chránila lidstvo před hrozbami z neznámých koutů galaxie. Každý voják zde byl vycvičen v umění boje, ale nikdo je nemohl připravit na to, co je čekalo.

Jednoho rána se ke skupině vojáků připojil nový rekrut, jménem Elias. Jeho odhodlání a entusiasmus byly nakažlivé, a tak se rychle stal oblíbeným mezi svými druhy. Přesně tak, jak se zdálo, že se vyhnou nebezpečným misím, přišlo varování. Zpráva o neznámé entitě, která ohrožovala vzdálenou kolonii na planetě Zeta-9, se dostala až k Orbital-7.

Elias a jeho jednotka dostali rozkaz k okamžitému nasazení. Vybaveni nejmodernější technologií a zbraněmi, odletěli k Zetě-9 s pocitem hrdosti a nezlomnosti. Když přistáli, spatřili město, které se zdálo být jako z jiného světa. Lidé v panice utíkali, zatímco nad městem se vznášely stíny, které předpovídaly zkázu.

Vojáci se rychle rozptýlili, aby získali strategickou výhodu. Hlasité výbuchy a výkřiky se rozléhaly vzduchem, jakmile se dostali do kontaktu s neznámou hrozbou – obrovskými tvory, kteří vypadali jako noční můry z nejtemnějších snů. Jejich těla byla pokryta hustými šupinami a zuby ostrými jako břitvy. Nikdo z Hvězdné pěchoty nebyl na takovou pohromu připraven.

Boj trval hodiny. Těla vojáků padala jako listí v podzimním vánku, zatímco Eliasova jednotka bojovala z posledních sil. Přestože byli vycvičeni, nedokázali se bránit útokům, které přišly z temnoty. Elias viděl, jak jeho přátelé, se kterými sdílel smích a sny, padají jeden po druhém.

Když bitva skončila, zůstala jen pachuť prohry. Tvorové ustoupili, ale cena byla hrozná. Z deseti vojáků zbyli jen dva – Elias a jeho seržantka Mira. Oba zranění a vyčerpaní se rozhodli vrátit se na základnu, ale vítr nadhazoval vzduchem šedé popelky, které připomínaly padlé přátele.

Cestou zpět, Mira se zastavila. "Eliasi, co se stalo? Proč jsme selhali?" zeptala se, její hlas byl slabý, skoro jako by se bála odpovědi.

Elias zavřel oči, vzpomínky na šťastné chvíle, které sdíleli, se mu vrátily jako stíny. "Možná jsme se soustředili na to, co nás učili, a zapomněli, co znamená být lidmi," zašeptal.

Když dorazili zpět na Orbital-7, nic už nebylo jako dřív. Všechno, co znali, se změnilo v prach. Hvězdná pěchota, kdysi symbol naděje a síly, se stala jen varováním před tím, co může přijít. Elias se posadil v prázdné místnosti a sledoval, jak hvězdy blikají v okně. Byly krásné, ale zdály se mu vzdálené, jako sny, které ztratily smysl.

A v tu chvíli si uvědomil, že přestože přežili, něco v nich navždy zůstalo ztraceno. Ztráta, bolest a nezapomenutelná tíha vzpomínek, které se nemohly nikdy vyléčit, ho provázely jako neviditelný stín. Hvězdná pěchota už nebyla to, co bývala; byla jen ozvěnou naděje, která byla ztracena ve vesmíru.