Podložka pod myš - Imploze

Země se zdála klidná, když se David probudil do dalšího dne. Snídani si připravil na terase, zatímco slunce pomalu vycházelo nad horizontem. Vzduch byl čistý a svěží, a on si říkal, jaké štěstí má, že žije v malebném městečku, obklopeném přírodou. Jen málo věcí ho trápilo, ale v poslední době se v médiích šířily zprávy o podivných jevech: zemětřeseních, sopečných erupcích a zvláštních výkyvech počasí. Nikdy by ho však nenapadlo, jak blízko byl konec.

Když se připravoval na odchod do práce, začal cítit vibrace. Nejprve si myslel, že to jsou jen vibrující tramvaje projíždějící nedalekou tratí. Avšak vibrace se zesilovaly, jako by se pod zemí něco nebezpečného probouzelo. Zatímco se snažil zavolat svým přátelům, rozhostila se panika. Internet přestal fungovat, signál v mobilu selhal a do okolí začaly pronikat hlasité zvuky, jakoby se země sama snažila promluvit.

David vyšel ven a spatřil sousedy, jak se shromažďují na ulici, vyděšení a zmatení. "Co se děje?" zeptal se.

"Nemám ponětí," odpověděl starší muž. "Ale zdá se, že něco je špatně."

Jak se město začalo otřásat, hromadily se mraky nad obzorem. Na nebi se objevily podivné záblesky světla, jako by se vzduch vlnil v úzkostlivém očekávání. Poté přišel zvuk, který připomínal hrom, ale silnější. Vzduch byl cítit spálením, a David se snažil utéct zpět do domu, když náhle zaslechl výkřik.

Země pod ním začala praskat. Ulice se rozpadaly a domy se začaly naklánět, jako by měly spadnout. David běžel, ale i když byl rychlý, viděl, jak se jeho město rozpadá na kusy, jako by mučilo jeho vlastní tělo. Všude kolem něj bylo chaosu, lidé křičeli, a v tom zmatku bylo těžké najít smysl.

Náhle se ozval silný třesk, který zahřměl vzduchem, a v tom okamžiku se pod ním otevřela propast. Země se propadla, a s ní se strhla i část města, budovy a lidé, kteří se snažili uniknout, zmizeli v hrozivé tlamě, která se zjevivší z hlubin. Davidovi se zdálo, že všechno se děje v pomalém pohybu, a přesto se nemohl pohnout. Stál jako zakletý, hleděl na to, co se stalo, bezmocný a paralyzovaný hrůzou.

V posledních okamžicích, kdy se všechno kolem něj měnilo v chaos, si uvědomil, že se svět, jak ho znal, rozpadá. Cítil, jak se mu do očí hrnou slzy, ať už pro ztrátu domova, nebo pro bezmoc, která ho ovládala. Všechny sny a naděje, které měl, se v jediné chvíli změnily v prach. Hlava se mu otáčela s obrazem města, které miloval, jak se propadá do temnoty, a on s ním.

Pak, když se pod ním země definitivně rozpadla, poslední, co cítil, byla nepochopitelná prázdnota a tma. Zůstal viset ve vzduchu, jako by vše kolem něj ztratilo smysl. Neexistovala žádná naděje, žádný záchranný kruh; byla tu jen ohromná imploze života, která se zhroutila pod tíhou vlastní existence. A s tím se svět, jak ho znal, navždy rozplynul v tichu a temnotě.