Podložka pod myš - Kočičí bůh

Ve starobylém městě jménem Felinea, kde se ulice vinuly jako kočičí ocasy a domy měly střechy ve tvaru uší, žil kočičí bůh jménem Neko. Měl zlatou srst, která se třpytila na slunci, a oči, které měly barvu temné noci. Byl uctíván obyvateli města jako ochránce, přinášející klid a pohodu. Každý rok se konaly slavnosti na jeho počest, kdy lidé nosili oběti v podobě ryb, mléka a krásných květin.

Jednoho dne, když se blížil čas slavení, se do Feliney přistěhovala cizí žena. Byla to stará čarodějnice, která procházela světem a hledala kouzelný artefakt, o němž se říkalo, že přináší moc. Když dorazila do Feliney, uslyšela o Neko a jeho božské moci. Byla fascinována tímto stvořením a chtěla ho mít pod kontrolou.

Když nastal den oslav, lidé se shromáždili na náměstí, kde byl postaven altán vyzdobený květinami a lucernami. Neko přišel mezi ně, jeho přítomnost vyzařovala klid a radost. Ale čarodějnice, schovaná v davu, se rozhodla, že její chvíle přišla. Vytáhla kouzelný amulet a pronesla zaklínadlo, které mělo Nekoho oslabit a podmanit.

Zatímco lidé tančili a zpívali, Neko se najednou zastavil. Jeho oči se rozšířily strachem a zloba naplnila jeho srdce. Čarodějnice se zasmála, když viděla, jak se jeho moc vytrácí. S každým slovy zaklínadla se Neko stával slabším, až se jeho zlato začalo matně lesknout.

Obyvatelé Feliney si brzy uvědomili, že se něco děje. Neko, který byl vždy jejich oporou, začal mizet před jejich očima. Lidé křičeli a snažili se ho chránit, ale byli bezmocní proti síle čarodějnice. Neko, s očima plnými bolesti, se pokusil bojovat, ale jeho moc byla příliš oslabena.

Když se zaklínadlo završilo, Neko se proměnil v obyčejnou kočku, ztratil veškerou svou moc a vznešenost. Čarodějnice se smála, v její tváři se zračila vítězství. Obyvatelé Feliney se hroutili do zoufalství, nemohli uvěřit, co se stalo s jejich bohem. Bez něj město ztratilo svou duši.

Neko, nyní malá kočka s šedou srstí, se snažil najít cestu domů. Bloudil ulicemi Feliney, ale místo útěchy našel jen zklamání. Lidé, kteří ho dříve uctívali, nyní vnímali jeho přítomnost jako pouhou kočku, a ignorovali ho. Jeho srdce bylo těžké bolestí a smutkem, protože věděl, že už nikdy nebude tím, čím býval.

Dny se měnily v týdny a týdny v měsíce, a jak Neko bloudil po městě, jeho naděje se pomalu vytrácela. Ztratil spojení s obyvateli, kteří ho dříve milovali. Čarodějnice se stala vládkyní Feliney, a lidé žili v neštěstí, protože jejich víra byla nahrazena strachem.

Jednoho dne, v naprosté beznaději, Neko našel klidné místo na slunci, kde si lehl a vzpomněl na dny slávy, kdy byl bůh. S posledními silami se mu v mysli zjevil obraz jeho dětí, koček z Feliney, které s ním běhaly a hrály si. Ale teď, když byl sám, nemohl jim pomoci. Jeho srdce se rozpadlo na kusy, a v tichu se rozplynul jeho pláč.

Jak slunce zapadalo, jeho zlato a síla definitivně zmizely. Město Felinea upadlo do zapomnění, a Neko, bůh, se stal pouhou vzpomínkou, osamělou kočkou bloudícími ulicemi, navždy ztracený mezi stíny.