Podložka pod myš - Krotitelka draků

V zemi, kde se hory dotýkaly nebe a lesy šuměly legendami, žila krotitelka draků jménem Elara. Byla známa nejen svou odvahou, ale také svým neobyčejným darem porozumět těmto majestátním bytostem. Srdce jejího lidu bylo plné obav, neboť draci byli v té době považováni za nebezpečné bestie, které s každým svým příchodem do vesnic šířily strach a zkázu.

Elara se rozhodla draky krotit, a tak se vydala do hor, kde se říkalo, že poslední drak žije. Cestovala dny a noci, dokud nenarazila na jeskyni, kde se ukrývala stvoření, o němž vyprávěli staré legendy. Jeho šupiny byly jako kov, odrážely sluneční paprsky a jeho oči měly barvu noční oblohy. Když se Elara postavila před draka, cítila v jeho pohledu strach a osamělost.

Místo boje se pokusila navázat spojení. Hovořila s ním o svých snech a touhách. S každým dnem, kdy se s drakem setkávala, rostlo jejich pouto. Drak, kterému dala jméno Kael, se stal jejím přítelem a ochráncem. Elara ho učila, že lidé nemusí být nepřáteli, a Kael jí ukázal, že draci nejsou jen stvoření z pohádek, ale také bytosti se svými emocemi a strachy.

Díky tomuto spojení se Elara vrátila do vesnice, aby ukázala lidem, že draci mohou být ochránci, nikoli ničiteli. Na začátku lidé zírali s nedůvěrou, ale brzy si uvědomili, že Elara a Kael jsou jedinečný tým. Společně chránili vesnici před hrozbami a začali lidem pomáhat. Postupem času se z Elariných činů stala legenda, ale s ní přišla i závist a nenávist.

Jednoho dne, zatímco Elara a Kael prozkoumávali vzdálené hory, dorazila zpráva do vesnice. Skupina místních mužů, kteří nenáviděli draky, se rozhodla, že Kaela zabijí. V noci, když Elara spala, vnikli do jejího domu a unesli ji. Když se probudila, zjistila, že je uvězněná v podzemní jeskyni, obklopena svými únosci. Ti jí hrozili, že Kaela zabijí, pokud je nebude poslouchat.

Elara, rozrušená, ale silná, se pokusila domluvit s muži. Vyprávěla jim o tom, jak se s Kaelem spřátelila, a jak může být jejich ochráncem. Muži, kteří byli odhodláni k akci, však odmítli naslouchat. "Přišel čas, aby draci zaplatili za všechno zlo, které způsobili," prohlásil jeden z nich a jeho slova v Elarině srdci zasela semínko strachu.

V zoufalství se Elara pokusila o útěk, ale muži byli silní a měli plán. Když Kael přišel hledat svou krotitelku, zasáhli ho šípy a vzteky naplněnými výkřiky. Elara se snažila křičet, ale její hlasy byly potlačeny strachem a bolestí. Kael byl raněn a musel se stáhnout. Elara se cítila bezmocná, vnímajíc, jak se její sen o smíření s lidmi a draky hroutí.

Po několika dnech, kdy se snažila uprchnout, se jí to podařilo. Když se vrátila do vesnice, našla ji opuštěnou a v chaosu. Kael byl pryč, zraněný a sám. Ačkoliv se jí podařilo draka najít, byl zlomený a plný bolesti. Ztratil víru v lidstvo, a jeho oheň, který kdysi hřál Elaru, byl nyní chladný.

Elara se snažila Kaela léčit a přivést zpět k životu, ale nic jí nešlo. Uvědomila si, že její sny o spolupráci mezi lidmi a draky byly roztrhány. Drak, který kdysi chránil její vesnici, byl nyní symbolem zklamání a bolesti.

Když se Elara podívala na Kaela, věděla, že už nikdy nebude jako dřív. Jejich pouto, které bylo kdysi silné, bylo teď naplněné smutkem a osamělostí. Bez naděje a s prázdným srdcem se Elara vrátila do hor, kde se pokusila najít mír v tichu, zatímco Kael se stáhl do hlubokých jeskyní, kde se v jeho srdci zrodil jen chlad. Krotitelka draků se stala jen vzpomínkou na lásku, která se rozplynula v mlze nenávisti, a drak, jehož plameny kdysi hřály, se stal stínem svého bývalého já.