Podložka pod myš - Medůza

V dávných dobách, kdy mýty ožívaly a bohové a příšery procházeli světem, žila Medusa, poslední z Gorgon, ve ztemnělém chrámu na vrcholu opuštěného útesu. Její vlasy, kdysi krásné a zlaté, byly nyní pokryté slizkými hady, kteří se svíjeli a syčeli, jejich jedovaté zuby se třpytily na slunečním světle. Medusa byla prokleta, její krása byla potrestána za pýchu, a nyní se stala monstrem, které mělo schopnost proměňovat každého, kdo se jí podíval do očí, v kámen.

Město, které leželo pod útesem, se šířilo strachem. Pověsti o Medusě se rychle rozšířily a hrdinové, kteří se pokusili o její porážku, byli uvězněni v kamenných sochách, které lemovaly cestu k jejímu chrámu. Nikdo se neodvážil přiblížit, ale zvědavost a touha po slávě přivedly jednoho mladého muže, jménem Arion, na tuto nebezpečnou cestu.

Arion byl poháněn touhou stát se slavným hrdinou. S mečem v ruce a štítem, na kterém byl vyobrazen obraz boha Apolla, se rozhodl, že se postaví Meduse. V noci, kdy měsíc svítil jasně, se vydal na úpatí útesu. Chladný vítr mu šlehal do obličeje a strach mu bušil v hrudi, ale odhodlání ho hnalo vpřed.

Když dorazil k chrámu, stál před obrovskými kamennými dveřmi, které vypadaly jako by byly vytesány z masa a krve. Arion se zhluboka nadechl a vstoupil. V chrámu bylo chladno, vzduch byl prosycen vůní starobylého prachu a něčeho mnohem temnějšího. Jak procházel podivnými sochami, měl pocit, že ho pozorují.

A pak, v hloubi chrámu, spatřil Medusu. Seděla na trůnu, její oči byly zakryté tmavou záclonou, ale hady na její hlavě se kroutily a syčely. Arion ucítil, jak se mu sevřelo srdce. Přestože věděl, že by se měl vyhnout jejím očím, nemohl se odtrhnout od její krásy, která se ukrývala pod maskou hrůzy.

„Přijď ke mně, hrdino,“ zavolala Medusa svůdným hlasem. „Nezabiju tě. Mohu ti ukázat moc, o které se ti ani nesnilo.“

Arion, ztracený v jejím kouzlu, udělal krok vpřed. „Já jsem tu, abych tě zabil,“ prohlásil, snažíc se skrýt strach, který mu svíral hrdlo.

„Kdo jsi bez toho, abys mě zabil?“ zeptala se Medusa. „Jsi jen další v řadě statečných, kteří přišli podlehnout svému osudu. Všechny vaše ambice a sny končí zde, v mém království.“

Jak se přibližoval, uvědomil si, že jeho štít mu nepomůže. Věděl, že ji musí porazit, ale zvědavost a strach se v něm praly. Když se mu oči dostaly k jejím, zachvěl se, když viděl, jak se hady na její hlavě zdvihají a kroutí, jako by cítily jeho přítomnost.

„Zhluboka se nadechni, Arione,“ řekla. „Sny se ti mohou splnit, ale ztratíš víc, než si myslíš.“

Srdce mu bušilo, když se rozhodl. Vytáhl meč a vrhl se na ni, ale v tom okamžiku, kdy jeho pohled padl na její tvář, ji zasáhl mocný zrak. Medusiny oči, ačkoli zakryté, vyzařovaly sílu, kterou nedokázal ignorovat.

„Přijmi svůj osud,“ zašeptala, a Arion cítil, jak se jeho tělo začíná měnit. Kůže mu ztvrdla, svaly se napnuly a v posledním okamžiku viděl, jak se mění na kámen. Jeho poslední myšlenkou byla touha po svobodě a strach z věčnosti.

Když se svíjela v křečích, Medusa se na něj podívala a sklonila hlavu. Byla sama a zatracená, ukrývala se před světem, který ji odsoudil. Cítila jeho bolest, ale už nemohla uniknout svému osudu.

Medusa, ochránkyně svých tajemství, zůstala v chrámu sama, s tělem mladého hrdiny nyní součástí její sbírky. Její hadí vlasy se pohybovaly kolem ní, jak si uvědomila, že její osud je neodvratný. Nikdy nebude moci uniknout z temného kruhu, ve kterém žila, a její srdce zůstane navždy zamrzlé.

A tak, pod klenbou starobylého chrámu, se zrodil další kámen, další příběh o ztracené naději, zatímco Medusa, prokletá láskou a nenávistí, byla sama navždy.