Podložka pod myš - Mladá čarodějka

V malebné vesnici obklopené hustými lesy a tajemnými horami žila mladá čarodějka jménem Elara. Její krása byla pověstná daleko široko a mnozí mladíci z vesnice i okolí snili o tom, že ji získají. Měla dlouhé, tmavé vlasy, které se jí vlnily jako hedvábí, a její oči byly tak hluboké, že v nich bylo možné ztratit se na dlouhé hodiny. Ale za její přitažlivostí se skrývala temná a nebezpečná povaha.

Elara měla moc, kterou málokdo dokázal pochopit. Dokázala ovládat živly a mluvit s dušemi zemřelých. Ve svém domě, postaveném z klikatých větví a pokrytém mechem, prováděla rituály, které vzbuzovaly strach a obdiv. Jakmile mladíci uslyšeli o její magii, byli fascinováni, a to se stalo jejich osudným krokem.

Jedné noci, když měsíc svítil jasně nad vesnicí, Elara uslyšela klopýtání nohou. Venku stál mladý muž jménem Tomas, jehož srdce bylo plné touhy a odvahy. Přistoupil k její chatě a zaklepal. Elara, oblečená v černých šatech, otevřela dveře a úsměv jí rozjasnil tvář.

„Co tě sem přivádí, mladíku?“ zeptala se s podmanivým hlasem.

„Slyšel jsem o tvé kráse a mocích, které ovládáš. Přišel jsem, abych se stal tvým učedníkem,“ odpověděl Tomas, jehož oči zářily nadějí.

Elara se na něj podívala a viděla v něm potenciál. Ale také viděla, jak lehce by mohl být sváděn do její temnoty. Vzala ho pod svá křídla a začala mu ukazovat tajemství magie, ale s každým úspěšným kouzlem rostla její vášeň k němu. Rychle se však ukázalo, že nejen kouzla, ale i mladíci, které sváděla, byli součástí jejího plánu.

Zatímco se Tomas učil, Elara v něm cítila stále silnější touhu. Každou noc ho sváděla svým tancem, v němž se mísily vznášející se stíny a jasné světlo svíček. Čím více byl Tomas ponořen do jejích kouzel, tím více se jeho duše stahovala k temnotě.

Jedné noci, Elara se rozhodla provést rituál, který by spojil jejich osudy navždy. „Pojď, miláčku,“ vyzvala ho a vedla ho k oltáři, kde se na jeho přípravu shromáždily podivné předměty. „Dnes v noci se tvá duše stane mou,“ zašeptala, když mu hladila tvář.

Tomas, omámený jejími kouzly a vášní, nevěděl, co se chystá. Když se rituál rozběhl, v srdci se mu rozhostil chlad. Cítil, jak se temnota stahuje kolem něj, ale bylo už pozdě. Elara se smála, zatímco kolem nich vířily stíny, a s každým zaklínadlem mu ukrajovala část jeho duše.

„Jsi nyní můj,“ vydechla a v jejích očích se zračil šílený lesk. Tomasův výkřik se rozléhal nocí, ale nikdo ho neslyšel. Jeho duše byla odsouzena k věčnému bloudění po temných lesích, zatímco Elara nad ním tančila, obklopena podivnými světélky a kladla další oběti.

Od té doby se ve vesnici šířily zvěsti o tom, že ti, kteří se přiblíží k Elara, mohou zmizet. Každou noc se ozývalo slabé volání, které lákalo mladíky do hlubin lesa, a i když se snažili utéct, touha je přitahovala zpět. Elara, nyní mocnější než kdy jindy, tančila na okrajích svých temných rituálů a vábila nové duše do svých spárů, svírajíc je jako neuhasitelné plameny.

A tak vesnice zůstala obklopena strachem, zatímco Elara v noci vládla svým světem, srdce a duše svých obětí ve svých drápech.