Podložka pod myš - Noční elf

V hlubokém, temném lese, kde se stromy tyčily jako strážci tajemství, žila noční elfí žena jménem Aelwen. Byla známá svými kouzelnými schopnostmi a precizní muškou. Její dlouhé, stříbřité vlasy splývaly s nočním nebem, a oči jako dva jasné měsíce dokázaly vidět i v té nejhlubší tmě.

Jedné noci, když hvězdy svítily jasněji než obvykle, Aelwen se procházela svým lesem a vnímala klid, který ho obklopoval. Tento klid však brzy narušil hromadný smích a hluk z tábora banditů, kteří se usadili na okraji lesa. Jejich činění narušovalo harmonii, kterou Aelwen chránila.

Bandité byli známí tím, že terorizovali blízké vesnice, okrádali je a nenechali žádnou oběť na pokoji. Vztek v srdci elfí ženy vzplanul. „Dnes se pomstím,“ pomyslela si, zatímco se rozhodla vyřešit tuto situaci po svém.

S tichým šumem se Aelwen vnořila do stínů lesa. Její kroky byly lehké jako vánek, a přesto byly rozhodné. Když se přiblížila k táboru, rozhlédla se kolem. Oheň praskal uprostřed a bandité se smáli, aniž by tušili, jak blízko je smrt.

Aelwen vytáhla svůj luk, ozdobený jemnými runami, a připravila šíp. Jeho hrot byl namočený v jedovaté míze, která dokázala omráčit i toho největšího siláka. Srdce jí bušilo vzrušením, ale její ruka byla pevná. Zaměřila se na prvního banditu, který se smál a s jistotou se opíral o strom.

Všechny zvuky se zdály utichnout, když Aelwen vypustila šíp. Ten se vznesl jako pták a zasáhl cíl. Bandita spadl k zemi bez jediného výkřiku. Ostatní se rozhlíželi, zmatení a vystrašení, ale než stihli reagovat, Aelwen vystřelila další šíp. Tato hra na kočku a myš pokračovala, dokud se v táboře nezvedl chaos.

Jak jeden po druhém padali, bandité začali panikařit. „Kdo to je?!“ křičel jeden z nich, když se snažil najít kryt. Ale Aelwen se skryla v noci, její postava byla téměř neviditelná mezi stíny. Její dovednosti byly téměř nadlidské; byla to smrtící víla lesa.

Když poslední bandita padl, Aelwen se postavila na okraj tábora a rozhlédla se. Oheň, který předtím svítil s takovou silou, nyní doutnal, a zbylé věci ležely roztroušené jako důkaz zmařené chamtivosti. V srdci cítila úlevu, ale také smutek nad tím, co se stalo.

I když vykonala spravedlnost, věděla, že smrt nikdy nepřináší radost. Přešla zpět do lesů, kde se stromy nad ní sklonily, jako by jí vzdávaly hold. Aelwen, noční elfí žena, se stala strážkyní lesa, která neochvějně chránila ty, kteří potřebovali její pomoc, a večer, když se dny měnily v noci, zůstávala vždy připravena zasáhnout, kdyby byla potřeba.

Když se z lesa začaly ozývat jemné zvuky noci, Aelwen se vrátila k svému úkolu — chránit, bránit a udržovat harmonii, i když to znamenalo postavit se proti temným silám, které se snažily narušit klid jejího domova.