Podložka pod myš - Opuštěný vrak

V hluboké pustině nevadské pouště, kde zlatavý písek ustupuje jen suchým keřům a nekonečnému obzoru, stál opuštěný vrak auta. Starý Chevrolet, jehož kdysi lesklá karoserie byla nyní zrezlá a rozpraskaná, připomínal jen stín své někdejší slávy. Byl to tichý památník dávno zapomenuté cesty, o které už nikdo nevyprávěl.

Vozidlo tu stálo nehybně už roky, polozakopané v písku a prachu. Slunce se do něj opíralo den co den, zatímco noční mráz prohluboval praskliny ve sklech a karoserii. Pneumatiky dávno splaskly a interiér byl plný písku, který vnikl každou sebemenší škvírou. Vedle něj se na popraskaném asfaltu klikatila opuštěná silnice, táhnoucí se k horizontu jako němá vzpomínka na časy, kdy tudy projížděly auta, smích a rozhovory naplňovaly vzduch.

Kdysi v něm seděl pár. Ztracení milenci, jejichž útěk před světem skončil právě tady, uprostřed pouště. Motory vypověděly, naděje na záchranu rychle slábla. Oni sami zmizeli beze stopy, snad je pohltilo to bezohledné moře písku, snad se rozplynuli v žáru poledního slunce. Ale auto zůstalo, jako svědek jejich neúspěšného útěku.

V noci, když se poušť ponoří do temnoty a jen hvězdy osvětlují nebe, vrak tiše praská pod náporem chladu. Pokud se přiblížíte dost blízko, můžete slyšet šepot. Není to vítr, ale něco hlubšího, něco, co zůstalo v tom starém, zrezlém ocelovém monstru. Šepoty o lásce a zoufalství, o touze uniknout světu, který se obrátil proti nim.

Nikdo už sem nechodí. Silnice, kdysi rušná tepna vedoucí k městům plným světel, se proměnila v zapomenutý pruh prachu, vedoucí nikam. Vrak se pomalu rozpadá, a jednou možná zmizí úplně, pohřbený v písku, který nezná slitování. Ale dokud tu stojí, vypráví svůj příběh. Příběh těch, kdo zmizeli, a těch, kteří po sobě nezanechali nic, jen rezavé pozůstatky naděje.

A poušť? Ta jen tiše sleduje a čeká, až přijde další příběh, který pohltí.