Podložka pod myš - Průlet rojem asteroidů

Kapitan Marek seděl v křesle řídícího střediska své vesmírné lodi, Astral Explorer. Stěny kokpitu byly osvíceny modrým světlem panelů a displejů, které zobrazovaly různé informace o systému. V hloubi jeho mysli však doutnala nervozita. Před nimi se rozprostíral rozsáhlý roj asteroidů, který ohrožoval jejich misi. Museli projít tímto nebezpečným územím, aby dorazili k cíli: planetě Zeta-9, kde čekali na pomoc pro umírající kolonii.

„Vypněte pohon a snižte rychlost na minimum,“ poručil Marek, a jeho hlas byl klidný, ale odhodlaný. Posádka, složená z několika zkušených členů, se podívala na displeje a začala plnit jeho příkazy.

Jakmile loď zpomalila, Marek se soustředil na navigaci. Roj asteroidů byl hustý a chaotický, což znamenalo, že každý nesprávný manévr by je mohl poslat do srdce jednoho z mnoha kamenů. Musel najít tu správnou cestu, a to rychle.

„Raději se podívejte na tyto data, kapitáne,“ přerušil ho inženýr Thom, jehož tvář byla pokryta vráskami soustředění. „Tyto asteroidy se pohybují rychleji, než jsme předpokládali. Musíme být opatrní.“

„Máš pravdu, Thom. Budeme muset provést přesné manévry,“ odpověděl Marek a podíval se na monitor, kde se objevila animace roje asteroidů. Všude kolem se ozývaly tichá bzučení a klikání přístrojů. Marek soustředil svou pozornost na několik asteroidů, které se zdály být o něco stabilnější.

„Jakmile projdeme rojem, musíme se dostat na Zeta-9 během následujících dvaceti minut. To je naše jediná šance,“ řekl Marek. Jeho slova přiměla posádku k zamyšlení. Věděli, že čas je proti nim.

„Počítej s tím, že budu řídit během průletu,“ dodal Marek. „Než se dostaneme na druhou stranu, musíme být jeden tým.“

Jak loď začala manévrovat mezi asteroidy, Marek cítil, jak se mu zrychluje tep. Obrovské kameny se blížily rychleji, než očekával, a on musel udržet klid. Následoval dýchací cvičení, které se naučil na akademii. Musel se soustředit, soustředit se na rytmus.

„Tady máme první únik!“ křičel navigátor Jess. Marek se zaměřil na směr, kam ukazovala šipka na displeji. Všichni se pevně drželi svých míst, když se loď naklonila a vyhnula se velkému asteroidu, který prošel těsně vedle nich.

„Skvěle, Marek!“ vykřikla Jess. „Pokračuj, jsi na správné cestě!“

Marek se usmál, ale věděl, že tohle je jen začátek. Jejich cesta byla daleko od bezpečné. Roj se rozšiřoval a další asteroidy se objevovaly v jejich dráze. Kapitán musel být strategický.

S každým manévrem se dostávali hlouběji do roje. Náhle se ozval výbuch a loď se otřásla.

„Dostali jsme zásah!” zakřičel Thom, zatímco kontroloval obrazovky. „Ztratili jsme část stabilizátoru!”

Marek zavřel oči. Jejich loď byla zraněná, ale ještě byla schopná letu. Potřeboval se dostat k Zeta-9. Otočil se k posádce a povzbudil je: „Držte se, to zvládneme! Musíme se dostat na druhou stranu!“

Všichni se pevně drželi svých pozic a Marek se soustředil. Všechny pohyby byly přesné a rychlé. S každým úhybným manévrem se dostávali blíž k cíli, ale nebezpečí stále přetrvávalo.

Poslední asteroid byl obrovský, jeho povrch pokrytý ostrými hroty. Marek věděl, že to bude rozhodující okamžik. Zhluboka se nadechl, vyhnul se malému kameni a zamířil přímo k hlavnímu hrotu asteroidu. Jejich loď se pod ním prohnula jako pták letící těsně nad hladinou. Adrenalin mu koloval v žilách.

„Teď!” vykřikl Marek, když se mu podařilo vyhnout se poslednímu nebezpečnému úseku.

Loď se vymanila z roje asteroidů a přistála na Zeta-9 s hromovým zvukem. Marek cítil úlevu, když se loď konečně zastavila. Posádka se rozhlédla kolem a jejich srdce se naplnila nadějí.

„Dokázali jsme to!“ Jess se rozesmála a ostatní ji následovali.

Marek se usmál. I když se před nimi rozprostírala neznámá a možná nebezpečná planeta, věděl, že je to jen začátek nové kapitoly. Kapitán Astral Explorer a jeho odvážná posádka se postavili výzvám a přežili. A teď, s novou nadějí, byli připraveni bojovat za další životy na Zeta-9.