Byla tichá letní noc, kdy se měsíc skrýval za šedými mraky a vzduch byl nasycen příslibem teplého větru. David seděl na malém kopečku na okraji města, daleko od světel a hluku. Před ním se rozprostíral nekonečný vesmír, posetý hvězdami, které se zdály být na dosah ruky.
Dnes večer se měl odehrát zvláštní úkaz – roj meteorů, který přicházel jednou za pár let. David se na něj těšil celý týden. Jakmile se setmělo, rozložil si deku a lehl si na záda. Srdce mu bušilo radostí a očekáváním.
Minuty ubíhaly, a když se jeho oči začaly přizpůsobovat tmě, uviděl první meteor. Byl to rychlý záblesk, jako by někdo přešel s lampou. Následoval další, a pak další. David se usmíval, když je sledoval, jak svítí na obloze, než zmizí v temnotě. Bylo to jako sledovat tanec světel, jak se pomalu a majestátně vytrácejí.
Jak večer plynul, začaly se meteorů objevovat čím dál tím víc. David se ocitl ve snu, v jakémsi jiném světě, kde byly všechny jeho starosti zapomenuty. Každý meteor, který přeletěl, přinášel s sebou vzpomínky na dětství, na večery strávené s rodinou, kdy se spolu dívali na oblohu. Cítil, jak se mu do očí hrnou slzy – slzy štěstí i smutku.
Pak se náhle stalo něco zvláštního. Z temnoty vyšel jeden meteor, který byl jiný než ostatní. Místo toho, aby se rozplynul, zanechal za sebou jasný, zlatožlutý ocas, který svítil jasněji než jakýkoli jiný meteor, který kdy viděl. David se posadil, fascinován. Ten meteor se zdál být jakýmsi poselstvím, jako by přicházel z jiného světa.
Když se meteor přiblížil, na chvíli se mu zdálo, že zaslechl šepoty. Byly to tiché hlasy, které se prolínaly s větrem. Říkaly mu něco o jeho životě, o volbách, které učinil, a o lásce, kterou ztratil. Bylo to jako varování, jako připomínka, že čas, který měl, by měl využít lépe.
David se snažil naslouchat, ale slova se mu ztrácela v šumu vzduchu. Když se meteor konečně rozplynul, zanechal za sebou zvláštní pocit prázdnoty. Noc se vrátila do svého klidu, ale Davidovi se zdálo, že se na chvíli zastavil čas.
Zavřel oči a přemýšlel. Tato noc, plná krásy a zázraků, mu přinesla také uvědomění. Když se podíval zpět na oblohu, uvědomil si, že to, co zažil, nebylo jen o meteorech, ale o životě samotném. O tom, jak křehký a vzácný je každý okamžik.
Když se vrátil domů, pocítil klid. Ačkoli měl před sebou mnoho nevyřešených problémů, věděl, že by měl žít naplno. Protože život, stejně jako ty meteorické spršky, je krátký a krásný, a jak rychle se objevuje, tak rychle mizí. A tak David vyrazil do noci, srdce mu bilo silněji, připraven čelit všemu, co mu život přinese.
