Podložka pod myš - Rytíř neznámého řádu

V temných lesích na okraji království, kde slunce málokdy proniklo mezi husté větve, stál opuštěný hrad. Byl to ztracený domov rytíře neznámého řádu, jehož jméno bylo dávno zapomenuto. Místní lidé se o tomto muži báli vyprávět příběhy, protože se říkalo, že jeho duše je stále uvězněná mezi stíny.

Rytíř, jménem Edrik, kdysi sloužil králi, jehož moudrost byla známa široko daleko. Edrik byl udatný a čestný, ale jeho oddanost a silné přesvědčení jej přivedly k osudnému rozhodnutí. Když králův zrádce spikl, aby svrhl trůn, Edrik se postavil na odpor. V bitvě, kde se zemi prolití krve, se zradil; v posledním okamžiku, kdy už bylo pozdě, zjistil, že se zradil ten, komu nejvíc důvěřoval.

Edrik byl obviněn z velezrady, a místo aby byl oceněn za svou odvahu, byl vyhnán z království a proklet na věčnost. Jeho řád, tajný a zapomenutý, zanikl s ním. Rytíř se uchýlil do temného lesa, kde se jeho srdce naplnilo zármutkem a hněvem.

Dny se měnily na týdny a týdny na roky. Hrad, kdysi místo slávy, se stal stínem minulosti. Zdi se pokryly mechem a rostlinami, zatímco Edrik, nyní jen duch, bloudil kolem. Jeho zbroj, kdysi lesklá a hrdá, se stala rezavým odrazem jeho ztracené cti.

Jedné noci, kdy měsíc svítil jasněji než obvykle, se k hradu přiblížila skupina poutníků. Vedení zvědavostí a touhou objevovat, neměli ponětí o tom, co je čeká. Když vešli do hradu, Edrik je spatřil a cítil, jak se jeho stará síla probouzí. Nechtěl je ublížit, ale touha po společnosti, po časech, kdy byl váženým rytířem, byla silná.

Poutníci se usadili u ohně a začali vyprávět příběhy o hrdinství a cti. Edrik, přitahován jejich slovy, se přiblížil. Jeho duch se vzrušil, když slyšel o hrdinech, kteří bojovali za pravdu. Chtěl jim říct o svém nešťastném osudu, ale jeho hlas zůstal uvězněný v náznaku.

Když si poutníci všimli chladného vzduchu, který obklopoval hrad, začali se cítit nepohodlně. Jeden z nich, mladý muž jménem Tomas, pocítil náhlé chvění. "Cítíte to?" zeptal se. "Jakoby nás někdo sledoval."

Edrik, cítící se zrazený, se rozhodl, že je vystraší, aby odešli. Jeho duch se proměnil v temný stín, a zjevil se před poutníky. Jeho oči, plné zármutku a hněvu, se setkaly s Tomovými. "Odejděte, dokud můžete!" zašeptal Edrik, jeho hlas byl plný bolesti.

Poutníci, vyděšení a zmateni, začali utíkat. Edrik se cítil zlomený. Jeho pokus o spojení selhal a jen prohloubil jeho osamělost. Bez pomoci a bez cti zůstal ve svém hradě, obklopen stíny minulosti.

Jak čas plynul, hrad se stal místem strachu, o kterém se vyprávělo v temných legendách. Edrik, ačkoliv se pokoušel varovat, zůstal osamělým duchem bez budoucnosti. Jeho jméno upadlo v zapomnění, a tak zůstal zapomenutý rytíř neznámého řádu, navěky uvězněný v tichu, zatímco lesy kolem něj křepčily životem.