Podložka pod myš - Servis bojových letounů

Na kraji zapomenutého města stála stará garáž, z jejíhož plechového štítu se odlupovala barva a ve vzduchu byl cítit olej a rez. Uvnitř, mezi hromadami součástek a nářadím, se nacházela dívka jménem Lila. Bylo jí osmnáct a její vášeň pro bojové letouny byla silnější než jakýkoliv sen o normálním životě.

Lila trávila dny a noci v garáži, kde se obklopovala mechanickými součástkami a pohyblivými částmi strojů. Každý letoun, který přišel do její péče, měl svůj příběh. Opravy pro ni nebyly jen prací; byly uměním. Každá součástka, kterou vyměnila, každá šroubovací matice, kterou utáhla, se stala částí její identity.

Ale Lila byla jiná než ostatní. Její chlípná povaha, touha po dobrodružství a vzrušení z neznáma ji poháněly k vyhledávání nebezpečných situací. Užila si toho, co dělala, ale za cenu svého soukromí. Ostatní dívky ve městě se scházely, flirtovaly a snily o lásce, zatímco Lila se zavírala do garáže, k níž měla neustálou potřebu se vracet. V jejím srdci byla touha po něčem víc, po něčem, co ji vyvede z této šedé existence.

Jednoho dne přistál na dráze starý stíhač, jehož motor byl v takovém stavu, že byl málem považován za šrot. Když ho Lila viděla, její srdce se rozbušilo. Byl to stroj, který pro ni symbolizoval svobodu. S vervou se pustila do opravy, zatímco ostatní ji odrazovali, říkali jí, že na tom stroji už není co zachraňovat.

Pracovala bez přestání. Ráno se vracela domů, oblečená v oleji a prachu, a večer se znovu vracela do garáže. Dny se proměnily na týdny, ale nic jí nemohlo zabránit v tom, aby se stala mistryní v opravách.

Ale Lila si brzy uvědomila, že její úsilí o svobodu a únik z monotónního života má svou cenu. Čím víc se s letounem sžila, tím více se odcizovala od světa. Ostatní dívky, které měly své sny a touhy, ji začaly považovat za podivínku. Místo toho, aby se s nimi smála a sdílela své tajemství, stala se z ní tichá bytost, která se uzavřela do své vlastní bubliny.

Jednoho večera, když se blížil termín dokončení letounu, se Lila rozhodla, že vzlétne. Vytáhla starý, ale funkční motor a nainstalovala ho do stroje. Srdce jí bušilo vzrušením a strachem. Možná byl tento letoun její poslední šancí na únik z této šedi.

Ale když nasedla do kabiny, cítila, jak ji obklopuje pocit osamělosti. Na obzoru se rozprostíraly tmavé mraky, jakoby se nad ní stahovaly i její vnitřní démoni. Ostatní lidé v městě se na ni dívali s opovržením, jako na ztracenou duši, která se snaží uniknout realitě. Byla sama na vrcholu svého snu, ale uvnitř věděla, že nemá koho vzít s sebou.

Když konečně nastartovala motor, zvuk burácení se roznesl okolím, ale nikdo se nepřišel podívat. Všichni se vraceli k svému běžnému životu, zatímco Lila zůstala sama v garáži, obklopená svými mechanickými láskami.

Sletěla nahoru, ale co bylo dál? Dívka, která se oddávala opravám letounů, byla teď sama, vzlétající nad krajinou, ale bez spojení s kýmkoliv na zemi. Vzdala se normálního života, ale cena za svobodu byla vysoká. A tak kroužila v oblacích, zatímco město pod ní zůstávalo prázdné, srdce bez úderu a bez duše, kterou opustila.

V letounu, na neznámé výšce, si uvědomila, že její svoboda byla iluzí. Byla svobodná, ale také osamělá.