Podložka pod myš - Speciální jednotka

V temnotě noci, pod zakrytým nebem, se speciální jednotka „Stín“ připravovala na svou nejnáročnější misi. Cílem bylo infiltrovat opuštěnou vojenskou základnu na okraji města, která byla podezřelá z nelegálního obchodu se zbraněmi. Velitel Tomáš „Havran“ Konečný, zkušený veterán, zkontroloval poslední detaily před odjezdem.

„Všichni víte, co máte dělat,“ řekl Havran, jeho hlas zněl jako klidná hladina před bouří. „Jsme v srdci nepřátelského území. Když se něco pokazí, nebudeme mít čas na chyby. Vždycky se držte spolu, sledujte si navzájem záda. Rozumíme si?“

„Ano, veliteli!“ odpověděla jednotka v jednom hlase.

S postupem času se jejich vozidlo dostalo do těsné blízkosti základny. Havran si přehodil pušku přes rameno a podíval se na své muže: Míra „Krysa“, expert na výbušniny, Vojta „Tygr“ a Veronika „Sokol“ jako sniperka. Každý z nich měl svou roli a každý z nich byl důležitou součástí celého plánu.

Jakmile se dostali na místo, vystoupili a rozestavili se podle předem stanoveného plánu. Veronika se vyšplhala na vyvýšené místo, kde měla jasný výhled na celou základnu. Ostatní se přiblížili k hlavnímu vchodu. Tma byla hustá, a zvuky noci je obklopovaly.

„Havran, vidím tři stráže na vchodu,“ zašeptala Veronika do komunikátoru. „Sledují okolí, ale mají slabou oblast na pravé straně.“

„Rozumím. Kryso, vezmi si granát a připrav ho na odpálení. Tygře, ty se dostaneš za ně a dáš je k zemi, než se stačí rozkoukat. Veroniko, drž si oči na těch nahoře. Jakmile vyřešíme tyhle tři, přejdeš k těm na střeše,“ přikázal Havran.

Krysa se přitiskl k zemi a pečlivě připravil granát. V tichosti odpočítal tři, a pak granát hodil na zem, kde explodoval a uvolnil příval prachu a hluku. Stráže se s panikou rozběhly ke zvuku výbuchu, zatímco Tygr se tiše přiblížil k prvním dvěma a za pomoci svých dovedností je rychle zneškodnil.

Veronika sledovala z výšky, jak se situace vyvíjí. Když uviděla, že Havran a jeho lidé mají pod kontrolou situaci, zaměřila se na stráže na střeše. Jejich pozornost byla rozptýlená, a tak měla skvělou příležitost.

S lehkým úsměvem stiskla spoušť svého pušky a první stráž se zhroutila na zem. Druhý muž se rozhlédl, ale v ten moment byl už příliš pozdě. Veronika ho zaměřila a vystřelila. Její přesnost byla bezchybná.

„Všichni stráže na vchodu jsou vyřízené, Havran. Můžete se dostat dovnitř,“ nahlásila.

„Díky, Sokole. Teď se dostaneme k našemu cíli,“ odpověděl Havran. Vybavili se a vnikli do budovy. Temné chodby byly plné stínů a ticha, ale v tomhle místě ticha se schovávala nebezpečná tajemství.

Jakmile dorazili k centrální místnosti, našli stoly plné zbraní a munice. Krysa se rychle pustil do vyhodnocení, zatímco Tygr držel pozornost na vchodě. Veronika zůstávala na pozoru, s puškou připravenou na jakýkoli pohyb.

„Tohle je to, co jsme hledali,“ zašeptal Krysa, když našel několik krabic s nelegálními zbraněmi. „Musíme to zničit.“

Ale než stačili cokoliv udělat, uslyšeli kroky. Dveře se s praskotem otevřely a do místnosti vpadla další skupina nepřátel, ozbrojených a připravených k boji. Havran rychle zareagoval a s Tygrem se skryli za stoly, zatímco Veronika se postavila k oknu.

„Zadržte je!“ zakřičel jeden z nepřátel, když spatřili Havrana a jeho muže.

„Kryso, připrav výbušniny!“ přikázal Havran a cítil, jak se v něm zvedá adrenalin. Krysa vkládal výbušniny pod stoly, zatímco Tygr střílel po nepřátelích.

Veronika se zaměřila na skupinu, která se snažila obklíčit jejich pozici. Její kulky zasáhly cíle s přesností, a její srdce bušilo v rytmu boje. „Mám je na mušku!“

Když byla situace na pokraji katastrofy, Krysa zakřičel: „Všichni, pryč!“ A aktivoval výbušniny. V okamžiku, kdy exploze otřásla budovou, Havran a jeho jednotka se snažili uniknout. Plameny a kouř se šířily kolem, a srdce jim bušila vzrušením a strachem.

Když vyběhli ven, zjistili, že základna se hroutí za nimi. „Odjezd! Rychle!“ zavolal Havran a vedl tým k bezpečnému místu. Veronika, Tygr a Krysa byli blízko něj, když se jim podařilo dostat na místo, kde na ně čekalo auto.

Všichni se dostali dovnitř a auto se rozjelo rychlostí, jakou si nikdo z nich nepředstavoval. Základna za nimi explodovala, a zbytek jejich nepřátel byl pohlcen plameny.

Když se ujistili, že jsou v bezpečí, Havran se na ně podíval. „Skvělá práce, týme. Dneska jsme udělali krok k tomu, abychom ochránili nevinné.“

Díky své odvaze a dovednostem dokázali přežít a splnit svou misi. V temnotě noci se ozývaly jejich výkřiky, ale oni se cítili silnější než kdy předtím. Společně jako „Stín“ pokračovali v boji, ochraňovali svět před nebezpečím, které se skrývalo ve stínech.