Podložka pod myš - Sukuba

Luna visela na obloze jako stříbrná mince, její chladné světlo se mísilo s temnotou noci. Uprostřed opuštěného města, které kdysi pulzovalo životem, stál zchátralý hotel, jehož okna byla zalepená prachem a zapomenutými vzpomínkami. Obyvatelé se stáhli do stínů, když se šířily pověsti o tajemném stvoření, které prý obcházelo město.

Lucas, mladý muž s duší dobrodruha, se rozhodl, že zjistí pravdu. Byl unavený z každodenní rutiny a zvědavost ho táhla do hlubin opuštěného hotelu. Když překročil práh, zanechal za sebou světlo a teplo. Ve vzduchu bylo cítit zatuchlinu, jakoby zde zastavil čas. Stěny byly pokryté plísní a ticho bylo přerušováno pouze zvukem jeho kroků.

Zatímco procházel chodbou, záblesky vzpomínek na příběhy, které slyšel o sukubě, se mu vrátily. Byla to bytost z temnoty, okouzlující a nebezpečná, která lákala muže do svých náručí, aby jim vzala duše. Vyděšený, ale zároveň fascinovaný, pokračoval hlouběji do nitra hotelu.

Když dorazil do opuštěného pokoje, zaslechl slabý šepot. „Lucas…“ ozval se jemný hlas, který mu vnikl do uší jako hladký jed. Otočil se, ale nikdo tam nebyl. „Kdo mě volá?“ zeptal se s chvějící se jistotou.

„Jsem tady, ve stínech. Vím, co hledáš,“ přišlo další zašeptání, tentokrát blíž. Z temného rohu místnosti se vynořila postava. Sukuba. Její vlasy se vlnily jako voda, a oči zářily rudou barvou, která propalovala tmu.

Lucas cítil, jak mu v těle vzrůstá teplo, když se k ní přiblížil. „Proč jsi mě přitáhla sem? Co chceš?“

„Ty víš, co chci. Dávám ti to, co jsi vždy toužil, ale za cenu, kterou nemůžeš zaplatit.“ Její úsměv byl smrtící, ale zároveň svůdný. Vzduch mezi nimi se zahustil, a Lucas cítil, jak ho zaplavuje touha a strach zároveň.

„Co se stane, když ti to dám?“ zeptal se, jeho hlas zněl jako vzdálený echo.

„Stane se to, že získáš moc, o které jsi nikdy nesnil. Stačí, když se vzdáš svého strachu a otevřeš mi svou duši,“ šeptala, její prsty se k němu natáhly, jakoby ho chtěly vtáhnout do své náruče.

Lucas zaváhal. Kdyby se jí vzdal, co by se stalo s jeho lidstvím? „A co za to dostaneš ty?“

„Tvou duši budeš mít navždy, ale tvou touhu osvobodím,“ odpověděla, její hlas byl hypnotizující. „Vyber si. Buď budeš trpět věčně ve svých snech, nebo se mnou zakusíš všechny vaše touhy.“

Srdce mu bušilo, jak zvažoval své možnosti. V jeho nitru se odehrávalo peklo, touha bojovala s rozumem. Zvědavost a strach o něj sváděly nelítostný duel. Ve vzduchu se vznášela volba, která by mohla rozhodnout o jeho osudu.

„Já…“ jeho slova se zadrhla, když se sukuba přiblížila. Její ruka se mu dotkla tváře, a on cítil, jak se mu do těla vlévá teplo.

„Vybírej moudře, Lucas,“ zašeptala a její hlas se mu vryl pod kůži.

A v tu chvíli, kdy se měl rozhodnout, se v místnosti rozhostilo ticho. Měsíční světlo prosvítalo skrze prasklé okno, osvětlující jejich siluety. Co si vybere? Co se stane, pokud se mu dostane do rukou moc, kterou nikdy nechtěl?

Lucas se podíval do jejích očí a v té temné hlubině viděl budoucnost, která ho volala…

A pak, s posledním zábleskem měsíčního světla, se místnost ponořila do tmy. Lucasovo rozhodnutí viselo ve vzduchu jako otázka bez odpovědi. Co se stalo dál? Zůstalo to záhadou, která byla zapečetěna ve stínech hotelu.