Podložka pod myš - Taverna

V hloubi starého lesa stála kamenná taverna, která vypadala, jako by se vymykala času. Její zděné stěny byly pokryty lišejníkem a mechem, a střecha se na několika místech prohýbala pod tíhou let. Přesto, ačkoli byla stavba zpola ruinou, uvnitř panoval podivný život.

Tavernu obklopovaly staré stromy, jejichž větve se proplétaly nad střechou, jako by chránily místo před okolním světem. Vstupní dveře, vyřezávané do tvaru hradní brány, byly pootevřené a zevnitř se ozývaly zvuky smíchu a hudby, které se nesly do noci jako příjemné pozvání.

Když vstoupil dovnitř, mladý poutník, jménem Elias, ucítil hřejivou atmosféru, která mu ihned dodala na odvaze. U stolu sedělo několik postav – kovář s velkým knírem, stará žena v barevném šátku a tři muži s dřevěnými flétnami, kteří právě hráli na své nástroje. Jejich melodie zněla jako zvonění zvonů, které lákaly duše k tanci.

Elias si objednal medovinu a všímal si, jak se každý v taverně usmíval. Byli jako rodina, která se nesešla jen tak. Hovor a smích se mísily s vůní pečeného masa a bylinek. Mladý muž pocítil touhu zůstat, zapomenout na svůj osamělý putování.

Když se ale rozhlédl kolem, uviděl něco podivného. Na zdi visel starý obraz, zobrazení taverna z doby, kdy byla plná života. Ačkoliv lidé na obraze vypadali jako normální vesničané, v jejich očích se skrývala podivná záře. Elias zíral na obraz a jeho myšlenky začaly bloudit.

„Co to je za místo?“ zeptal se staré ženy, která se k němu otočila. Její tvář byla zvrásněná, ale oči jí zářily.

„Toto je místo, kde se setkávají duše, které ztratily cestu. Každý, kdo sem vstoupí, má možnost se najít, nebo ztratit,“ odpověděla s úsměvem.

Elias zavrtěl hlavou. „Myslíte, že bych se mohl ztratit?“

Žena se zasmála. „To záleží na tobě, chlapče. Ale pozor, co si přeješ. Životy, které tu zůstaly, mají svá tajemství, a tajemství nejsou vždy laskavá.“

Když se k němu připojili ostatní u stolu, vyprávěli si příběhy o tom, jak se sem dostali, každý s jiným důvodem, ale všichni s jedním společným – touhou najít něco, co ztratili. A jak se noc prodlužovala, Elias cítil, jak se mu myšlenky splétají s příběhy a hudbou.

Ale jakmile se noc blížila ke svému konci, začalo v taverně panovat napětí. Ze tmy se ozývaly zvuky, jakoby les kolem taverna ožil. Elias se cítil vtažen do něčeho, co nemohl pochopit. Lidé u stolu se najednou zdáli nervózní, pohledy upřené na dveře.

„Co se děje?“ zeptal se, ale nikdo mu neodpověděl.

Dveře se pomalu otevřely a do taverny vstoupila postava zahalená v černém plášti. Její přítomnost okamžitě změnila atmosféru. Vzduch zhoustl, a Elias cítil, jak se mu sevřelo srdce. Všichni u stolu ztichli, jako by se obávali promluvit.

Postava se přiblížila a sklonila se nad Eliasem. „Přišel jsi hledat odpovědi, nebo utéct před pravdou?“

Elias se postavil, odhodlaný čelit tomu, co přišlo. „Hledám sám sebe,“ řekl silně.

Záhadná postava se usmála, ale její oči zůstaly prázdné. „Pak si vyber, co si přeješ. Kdo ví, kam tě to zavede?“

Elias se podíval na ostatní ve taverna, kteří teď vypadali jako postavy ze snu. Vzpomněl si na jejich příběhy a na vlastní touhu po útěše. Ale co když všechno, co zde zažil, bylo jen iluze?

Zatímco jeho myšlenky vířily, zjistil, že se nachází na křižovatce mezi skutečností a fantazií. Kamenná taverně, plná života a tajemství, mohla být jeho útočištěm, nebo jeho pastí. A když se postava v černém plášti otočila a vyšla ven, vzduch se opět ochladil a zvuky lesa se vrátily.

Elias stál uprostřed taverna, nevěděl, co si vybrat. Zůstat a hledat odpovědi, nebo se vrátit do temného lesa, odkud přišel? Jak se zamyslel, zvuky hudby a smíchu se začaly rozplývat. Uvědomil si, že rozhodnutí, které učiní, může změnit jeho život navždy.

A tak, srdce v krku a duše v napětí, se postavil na okraj své volby a čekal, co se stane dál.