Podložka pod myš - Údržbářka

Ve starém opuštěném hotelu, který už roky nikdo nenavštívil, vládlo ticho. Jen prach pokrýval dávno zapomenuté pokoje a chodby se táhly jako nekonečné labyrinty. Málokdo by se sem odvážil vstoupit, kromě ní – Sofie, údržbářky, která byla pověřena obnovou této kdysi velkolepé budovy.

Sofie byla zvláštní žena. Všichni ve městě o ní věděli. Měla drzý úsměv a lascivní pohled, který se nedal přehlédnout. Její pohyb po chodbách hotelu byl skoro taneční. Opravy, které dělala, nebyly vždy nutné, ale ona to milovala. V její práci byla jakási podivná vášeň. Nikdo nechápal, proč tolik času věnovala tomuhle rozpadajícímu se místu, ale Sofie to nikdy nikomu nevysvětlovala.

Jednoho večera, když se hotel ponořil do soumraku a světla zhasla, Sofie zůstala sama, jak měla ve zvyku. Vzala si svou nářaďovou tašku a zamířila dolů do sklepa. Tam bylo něco, co ji už dlouho přitahovalo – staré dveře pokryté rezivými panty, které vedly někam, kam ještě nikdy nevstoupila.

Sofie si klekla, začala pracovat na zámku a po chvíli slyšela tiché cvaknutí. Dveře se otevřely. Před ní se rozprostřel temný, úzký průchod, který vedl hluboko pod hotel.

Vstoupila dovnitř a světlo její baterky odhalovalo, co vypadalo jako dávno zapomenuté místnosti. Něco ve vzduchu bylo zvláštní – zvláštní napětí, které mrazilo až do morku kostí. Na stěnách byly podivné symboly, které nikdy předtím neviděla. Její lascivní úsměv tentokrát zmizel, nahrazen pocitem nejistoty.

Po chvíli bloudění chodbami našla místnost, která byla plná starých nástrojů. Mezi nimi ležela velká truhla. Sofie, jako vždy zvědavá, se přiblížila a pokusila se ji otevřít. Byla zamčená. Ale to ji nezastavilo. O chvíli později se truhla otevřela s tichým prasknutím.

Uvnitř byly staré dokumenty, knihy a cosi, co připomínalo prastarý amulet. Jakmile ho vzala do ruky, cítila, jak jí po zádech přejel chlad. Byl to pocit, který nikdy nezažila. Amulet byl těžký a chladný, ale zároveň jako by v něm bylo něco živého, něco, co jí šeptalo do mysli.

Náhle zaslechla kroky. Pomalu se otočila a na konci chodby spatřila temnou postavu, která stála nehybně.

„Kdo jsi?“ zavolala do prázdna, ale odpovědi se nedočkala. Postava stála dál a mlčela.

Sofie udělala krok zpět, ale její oči neustále sledovaly temnou siluetu. Pak najednou postava zmizela.

Sofiino srdce bušilo a amulet v její ruce se začal zahřívat. Uvědomila si, že tenhle zapomenutý kousek historie má možná mnohem větší význam, než se na první pohled zdálo. A teď byla součástí něčeho, čemu nerozuměla.

Vydala se zpět nahoru, ale jakmile se dostala ke dveřím vedoucím z podzemí, zjistila, že jsou zamčené.

Byla uvězněná. A někde v temnotě hotelu cosi číhalo – něco, co nechtělo, aby Sofie opustila tohle místo.