Podložka pod myš - Výbuch atomové bomby

Město, které kdysi žilo rušným životem, se teď ocitlo v tichu. Pouze vzdálené hřebíky zvonily v troskách, které zbyly po výbuchu atomové bomby. Z šedivých mraků se pomalu uvolňovala pára a nad zdevastovanou krajinou visel smrad spáleného betonu a železa. Bylo to místo, kde naděje umřela a strach se stal novým králem.

Lidé se pokusili utéct, ale mnozí se ocitli uvězněni. Nikdo nevěděl, co přesně se stalo; detonace zaskočila všechny. Ti, co přežili, se snažili najít cestu skrz zničenou krajinu, kterou lemovaly zničené budovy a spálené stromy. Mezi nimi byla také dívka jménem Sarah.

Sarah byla mladá, teprve osmnáctiletá, ale zkušenosti, které zažila, ji rychle postaršily. Když nastal výbuch, schovávala se ve sklepě starého domu se svým otcem. Zvuk, který následoval, byl ohlušující, a její srdce bušilo tak rychle, že si myslela, že se jí zastaví. Otec ji objal, a když se kouř začal šířit, snažili se najít cestu ven.

Nyní, když se objevili na světle, zjistili, že všechno, co znali, bylo pryč. Otec, ve snaze chránit svou dceru, ji poslal, aby se ukryla v blízkém parku, zatímco on se vrátil pro zásoby. Nikdy se nevrátil. Sarah stála sama uprostřed trosek a snažila se potlačit paniku, která se jí drala na mysl.

Zhluboka se nadechla a rozhlédla se. Všude kolem ní byly zbytky, ale i ve zničeném městě se našly známky života. Několik lidí se potulovalo po ulicích, hledajíc zbytek naděje, ale většina z nich byla v šoku. Sarah se rozhodla, že nesmí zůstat sama. Musí se postavit tomuto novému světu.

Vyrazila dál do města, snažíc se najít svého otce nebo alespoň další přeživší. Když procházela ulicemi, potkávala různorodé skupinky lidí, kteří se pokoušeli přežít. Někdo hledal jídlo, jiný hledal léky. Ale Sarah v nich viděla také beznaděj, kterou sama cítila.

Jak se den chýlil ke konci, zmrzlá atmosféra se stala neúnosnou. Lidé se scházeli v malých skupinkách, sdíleli příběhy a snažili se najít smysl v tom, co se stalo. Sarah se připojila k jedné skupině a spolu se snažili vymyslet plán.

Noc se rychle blížila, a když se začali shromažďovat uprostřed náměstí, Sarah si uvědomila, že ačkoliv svět kolem ní se zdál být zlomený, lidé byli stále schopni spojit se. Hlasitě se modlili, hledali sílu, jak se posunout dál.

Ale co přijde zítra? Jaké hrozby na ně čekají?

V tom okamžiku, když se obloha začínala halit do temnoty, a hvězdy se objevily na obzoru, Sarah si uvědomila, že skutečná bitva teprve začíná. Když srdce bije a naděje žije, možná, jen možná, existuje i cesta vpřed.

Ale co když se tma vrátí? Co když se strach znovu dostane ke slovu? Sarah se otočila a pohlédla na oblohu, na které se rýsovaly temné mraky.

A v tom okamžiku, s nadějí, ale i s otázkami visícími ve vzduchu, vyrazila vpřed, odhodlaná čelit tomu, co přijde.