Podložka pod myš - Zámek na vodě

Když se Aurélie přiblížila k hladině jezera, slunce zapadalo za obzor a obarvovalo vodu do zlatavých a purpurových odstínů. Jezero se zdálo nekonečné a jeho klidná hladina odrážela zámek, který se majestátně tyčil na malém ostrově uprostřed. Zámek, o kterém slyšela jen v pohádkách, měl věže pokryté mechem a střechy z černého šindele, které vypadaly jako by je zasáhl čas. Byl to zámek, který v minulosti patřil mocnému rodu, ale nyní vypadal opuštěně a tajemně.

Aurélie cítila, jak ji něco táhne blíž k zámku. Její srdce bušilo vzrušením a strachem zároveň. Věděla, že vesničané ji varovali, aby se k tomu místu nepřibližovala, ale zvědavost ji přemohla. Když došla k okraji jezera, vlny jemně hladily břeh a jakoby ji vyzývaly, aby se vydala dál.

S každým krokem, který udělala po dřevěném mostě, jenž vedl k zámku, se ozývaly zvuky, které jakoby vzešly z hlubin historie. Okenice na zámku se houpaly ve větru a Aurélie měla pocit, jako by ji někdo pozoroval. Dveře byly pootevřené, jakoby zámek sám zvučně vyzýval k návštěvě.

Když Aurélie vkročila do zámku, pocítila chlad, který ji obklopil jako mlha. Zdi byly pokryté pavučinami a vzduch byl těžký, plný vůně starého dřeva a zapomenutých tajemství. Krok za krokem objevovala místnosti, každá z nich vyprávěla příběh, ale žádný z nich nebyl veselý. Dětský smích, který kdysi ozvěnou zněl v chodbách, nyní nahradil tichý nářek a stíny.

Když dorazila do největšího sálu, uviděla starý stůl s poškozenou knihou otevřenou na poslední stránce. Písmo bylo nečitelně rozmazané, ale Aurélie cítila, že to, co vidí, je důležité. Na stole ležela malá stříbrná koule, která se zdála pulsovat teplým světlem. Dotkla se jí a v tu chvíli se prostor kolem ní proměnil. Vzduch se zachvěl a Aurélie se ocitla v jiném čase – ve světlém sále, kde se tancovalo, smálo a oslavovalo.

Ale pak se v prostoru zjevil zlověstný stín, a smích se změnil v paniku. Hosté utíkali, zatímco temný obrys se blížil. Aurélie se cítila jako součást tohoto obrazu, jako by byla ve víru událostí, které nemohla ovlivnit. Její mysl se zaměřila na kouli, kterou držela, a v tu chvíli si uvědomila, že má moc změnit průběh historie. Mohla zasáhnout, mohla zamezit zlu, které se blížilo.

Ale jaký by to mělo důsledek? Kdyby změnila minulost, co by se stalo s přítomností? Co když by přivolala temnotu místo světla? Srdce jí bušilo, a Aurélie se ocitla na rozcestí.

Jakmile se pokusila o krok vpřed, obraz se roztříštil a ona se opět ocitla v prázdném sále zámku. Všude kolem ní bylo ticho, ale v jejím srdci se rozhořela touha po odpovědi. Koule se znovu rozsvítila, tentokrát jasněji, a Aurélie věděla, že musí udělat rozhodnutí. Co se stane, když se pokusí změnit běh událostí?

Zamyslela se nad tím, co dělala, a na prahu se ozvaly kroky. Do sálu vstoupila postava v plášti, jejíž tvář byla skryta ve stínu.

„Myslela jsi, že můžeš změnit minulost bez následků?“ promluvila postava hlubokým, chraplavým hlasem. Aurélie se otočila a srdce jí začalo bušit ještě rychleji.

„Co víš o této kouli?“ zeptala se, ale postava se jen usmála, a v tu chvíli Aurélie věděla, že její rozhodnutí, ať už bylo jakékoli, se právě stalo neodvratným.

Co se stane nyní? Jaké volby Aurélie udělá? A co se skrývá za tajemstvími zámku na vodě? Otázky visely ve vzduchu, ale odpovědi zůstávaly skryté, zatímco se temnota přibližovala.