Vesmírný korbel - Vesmírný čaroděj

Byl to čaroděj, jehož jméno bylo zapomenuto ve víru časů, jehož příběhy se vytratily mezi hvězdami, které už nikdo nepozoroval. Ale On stále existoval, jeho přítomnost byla jako stín, jenž se plížil mezi galaxiemi, mezi slunečními systémy, mezi těmi, kdo věřili, že magie není pouze minulostí, ale že je stále přítomná v kosmu.

Na palubě své lodi, staré jako sám vesmír, se čaroděj vznášel mezi hvězdami. Loď byla pokrytá zářícími runami, které se objevovaly a mizely jako bouřkové mraky, když proplouvala temnými neprozkoumanými oblastmi. Jeho ruce pohybovaly neviditelné niti magie, které tvarovaly prostor kolem něj, když se pokoušel pochopit nepochopitelné.

„Je to tady,“ zašeptal si pro sebe, když se před ním rozprostřela hvězdná mapa, na níž se objevily neznámé signály.

Bylo to místo, které se nikdy neobjevilo v žádném ze starých spisů, žádné hvězdné observatoře ho nikdy nenaměřily. A přece, v hlubinách jeho magie, cítil, že je to něco, co má být nalezeno. Něco, co nebylo určeno pro obyčejné bytosti.

„Kdo se k tomu odváží?“ zamumlal čaroděj a zvedl ruku, jejíž prsty se dotkly tajemného bodu na mapě. V okamžiku, kdy to učinil, celý vesmír kolem něj ztichl, jako by se zastavil čas.

Kolem něj se začaly točit neznámé planety, jejich atmosféry se proměňovaly v zářící světla. Každý pohyb, který udělal, otřásal realitou, jako by magie, kterou ovládal, byla klíčem k nějakému tajemství, které nesmělo být otevřeno.

„Měl bych to udělat?“ jeho mysl se rozhlížela po nekonečné prázdnotě. Bylo to, jako kdyby ve vesmíru něco čekalo, něco, co nebylo vidět, ale co cítilo jeho přítomnost. Byl připraven na jakoukoliv odpověď.

„Pokud to neudělám, možná už nikdy nepochopím, co se děje s tímto světem,“ pronesl tiše, když se rozhodl otevřít bránu mezi světy.

Magie jeho rukou vytvořila temnou závrať, která pohltila vše kolem. A pak, jak se svět kolem něj začal otáčet a rozplývat, objevil se portál – černá díra, jakýsi prostorový zlom, který vedl do neznámé hloubky.

Zároveň, na vzdálené planetě, v zapomenuté civilizaci, se podivný signál začal šířit do prostoru. Něco odpovědělo.

„Teď už není cesty zpět,“ zašeptal čaroděj, když vstoupil do portálu. Jeho tělo se rozplynulo v záři, stejně jako jeho jméno.

A tak, v nekonečném vesmíru, se prostor a čas spojily v jeden bod. A co bylo dál? To už záleželo jen na tom, co čaroděj zjistí, když projde skrze závoj reality, který roztrhl.

Byl to začátek... nebo konec?